
Středověký kostel byl tvořen přibližně čtvercovou lodí, čtvercovým presbytářem se sakristií po boku, dvěma věžemi a samostatně stojící kostnicí. Původní presbytář byl na jižní straně a fragmenty jeho zdí se zachovaly v přízemí dnešní věže a jižní části kostela. Z této stavební fáze se zachoval kamenný gotický hrotitý profilovaný portálek z první poloviny 14. století, vedoucí do sakristie, ve které byla roku 1356 zřízena kaple s ostatkovým oltářem sv. Prokopa. Ze zbořené středověké sakristie se dochovaly fragmenty gotických maleb. Dispozice barokního kostela je obdobná středověké, změnila se orientace vchodu. Původní vstup byl z jihu. Exteriér kostela pochází ze 60. let dvacátého století.
Kolem roku 1380 získal patronát převor komendy rytířského řádu svatého Jana Jeruzalémského v Praze. Poslední předhusitské záznamy pocházejí z roku 1408 a po dlouhá léta nejsou o kostele a dění kolem něj zprávy. Za husitských bouří pravděpodobně zanikla fara. V roce 1670 byl kostel významně opraven a v roce 1767 radikálně barokně přestavěn. Přestavbu prováděl říčanský stavitel Václav Budil za přispění majitelky uhříněveského panství, vévodkyně Marie Terezie Savojské. V 60. letech 19. století byla přistavěna nová sakristie v ose kostela a přizdobena novorománským vlysem..