kostel sv. Markéty Antiochijské

Nejčastěji uváděným rokem první písemné zmínky o Královicích je rok 1207, ale u několika důvěryhodných zdrojů, jako např. u historika Augusta Sedláčka, se objevuje rok 1205. První historicky doložení majitelé dvora v Královicích byli Suda a Sudislav z Královic. Do počátku 14. stol. patřila část Královic českému panovníkovi. Ves lidí králových tak dostala své pojmenování. Dalších sto let vlastnila Královice a okolní vesnice církev, nejprve vyšehradská kapitula a pak řád johanitů. Důležitým a dlouholetým vlastníkem byl rod Pechanců. Pechancové jako jediní z majitelů v Královicích také skutečně sídlili. Pravděpodobně drželi bývalý majetek církve, tj. pět poddanských dvorů a gotickou tvrz, kterou nechali r. 1562 renesančně upravit. V r. 1623 bylo území na východ od Prahy odebráno původním vlastníkům a Karel z Liechtensteinu dostal od krále Ferdinanda II. možnost skoupit tyto vsi za velmi výhodnou cenu. Královice připojil k panství Uhříněves. Tímto aktem se ves dostala pod správu Liechtensteinů na dalších 300 let. Do r. 1919 sídlili Liechtensteinové na zámku v Uhříněvsi, ale v r. 1945 jim byl majetek zkonfiskován. Významnou postavou v liechtensteinské rodině byla Marie Terezie, vévodkyně Savojská (1694-1772). Spravovala uhříněveské panství a s ním i Královice od r. 1712 šedesát let. Byla známou dobrodějkou a mimo jiné též financovala úpravu královického kostela sv. Markéty. Královice nebyly nikdy velkou vsí, i dnes mají jen kolem 300 obyvatel. V r. 1974 byly politickým rozhodnutím připojeny k Praze a nyní jsou samosprávnou městskou částí Praha-Královice, ležící při východním okraji hlavního města. Dominantní stavbou je věžovitá tvrz (viz samostatné heslo), nad vsí se nacházejí také významné pozůstatky slovanského hradiště, nyní zvaného Šance (viz samostatné heslo). K pamětihodnostem Královic vede z centra vsi červená značka, příp.…  číst dále