železniční most

Železniční most přes Labe v Neratovicích

Při stavbě hlavní trati Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy, která vedla z Turnova do Kralup nad Vltavou, tvořily největší přírodní překážku toky Labe a Vltavy. První z obou řek trať překročila mezi Mlékojedy a Neratovicemi, tehdy malými obcemi. O jejich nevelkém významu svědčí i to, že v nich původně vůbec neexistovaly stanice či zastávky, nejbližší stanice pojmenovaná po značně vzdáleném Obříství se nacházela u křížení trati se silnicí Praha - Mělník (dnes I/9, budova nádraží dosud stojí západně od přejezdu). Trať byla předána do provozu 16. 10. 1865. Její hlavní úlohou bylo napojení liberecké průmyslové aglomerace na zdroje kamenného uhlí. Samotný most byl postaven jako jednokolejný, sestávající ze čtyř ocelových příhradových konstrukcí, nesených kamennými pilíři v korytě a opěrami na obou březích. Po vypuknutí prusko-rakouské války v následujícím roce využili Prusové trati k rychlejšímu přesunu svých vojenských transportů do českého vnitrozemí. Z tohoto důvodu rozvinuli podél celé trati strážní oddíly. Velitel terezínské pevnosti, generál Conrad, dostal od arcivévody Albrechta, který 13. 7. 1866 převzal velení rakouských armád, rozkaz k provedení diverzní akce proti neratovickému mostu, kterou mělo dojít k jejímu vyřazení z provozu. Vzhledem k panujícímu příměří byla akce oddálena za poslední den jeho platnosti. Příměří vypršelo 27. 7. ve 12.00, generál Conrad vyčkal do 15.00 a když ani v této lhůtě neobdržel zprávu o prodloužení klidu zbraní, vydal rozkaz k provedení akce. Diversnímu oddílu v síle cca 1200–1300 mužů velel major Laurenz Ritter von Zaremba. Jeho úkolem bylo vyřadit pruskou ostrahu trati a vyhodit most do povětří. Oddíl tento úkol obdivuhodným způsobem splnil během následujících tří dnů a vrátil se s minimálními ztrátami do Terezína (vzdálenost Terezín - Neratovice činí cca 50 km a značná část vojáků ji ušla tam…  číst dále