Humenská

Axamita na počátku 20. století prokázal přítomnost lidí v této lokalitě v neolitu, eneolitu, době bronzové i v raném středověku, žádný výzkum však doposud neodpověděl na otázku, ve které době byla lokalita opevněna. Hradiště o rozloze necelého hektaru bylo chráněno poměrně složitým systémem valů. Nejzranitelnější místo, volný přístup 30 metrů širokou šíji na jihu, chránil krátký, ale mohutný šíjový val vysoký okolo pěti metrů. Tento val býval mylně považován za mohylu kněžny Kazi. Mýtus vyvrátil na počátku 20. století J. L. Píč a výzkumem potvrdil J. Axamit. Další val chránil severovýchodní svah, spadající k potoku Humenská. Rovněž cesta od ústí potoka do Berounky byla patrně zahloubena do příkopu a chráněna valem..

Na straně tohoto lomu jest tabule s nápisem Kazín, patrná i tomu, kdo na protějším břehu po dráze západní jede. K východu oddělen byl úzký ostroh Hrádku příkopem, který jest zpola zasypán a zorán. Proměněn jest tak jako i dlouhé předhradí za ním se nacházející v kamenité pole, ale posud lze opevnění na této straně dobře stopovati. Druhým příkopem odděleno bylo předhradí od zadního hrádku, kterýž nebyl výměry veliké, rovnaje se obyčejné tvrzi se stavením věžovatým s nevelikým dvorkem. Ačkoliv tu zřícenin není, přece z malty vykopané a z kamení lze souditi, že tu bývalo zděné stavení; prohlubiny pak svědčí o tom, že se základy, které ještě na počátku našeho století vyčnívaly, pilně překopávaly. Pozoruhodný jest na jižní straně hradiště val z kamení nasypaný, ač jen nízký. Není jisto, zdali k opevnění sloužil, poněvadž ho na této straně třeba nebylo; nejspíše se víře podobá, že udělán byl v novější době, aby se země deštěm splachovaná zadržovala. Když tu před lety kopávali, uhodili na rozmanité starožitné předměty; mezi jinými nalezen tu byl hliněný přeslen, kterýž jest uložen v národním museu v Praze. Hradiště samo patří k obci Jilovišťské, ač již za samými valy polnosti Lipanské začínají. Nejbližší polnosti za východním příkopem slovou u Hrádku, niva na té straně k Lipanům bližší nazývá se na Lhotkách, což by svědčilo o nějaké zániklé vesnici. Jak se Hrádek tento jmenoval, kdy byl vyvrácen a komu patříval, není nikde s určitostí poznamenáno. Nápis pod opyšem jeho se nacházející svědčí o tom, že tu hledal někdo starověký hrad Kazín, kterýž podlé pověsti báječná Kazi při řece Mži založila, ale nelze domněnku tu nijakým do kladem stvrditi. Že tu mohlo státi nějaké opevnění již za pradávných dob, nijak neodporuje tomu, co jest nám známo tehdejších hradech, a nasvědčuje tomu výhodná poloha ostrohu; ale jisto jest, že nynější způsoba hradiště, zejména val venkovský a zbytky kamenných stavení jakož i rozdělení na hrad a předhradí skrze prostý příkop svědčí o způsobu, jaký se stal ve 14. věku obyčejným. Poněvadž někde v těchto končinách stála tvrz Bluk a nedaleký mlýn proti Horním Černošicům na pravém břehu Berounky také Bluk se nazývá, domníváme se, že stála na zadním Hrádku tvrz Bluk a na jeho předhradí dvůr poplužný, o němž v 15. věku nezřídka řeč bývá. Tvrz v Bluku připomíná se již ve Výkladu pana Ondřeje z Dubé, psaném okolo r. 1400; ale nesnadno uhodnouti, mluví-li se tu o věci skutečné, neb jen výmyslu. Jisto jest, že tu bývalo manství služebné, z něhož se ku Karlšteinu služba dála. K roku 1404 dovídáme se, že se přeli Hynek a Jodok z Bluku o půl popluží tudíž. Roku 1412 dosoudila se Bluku na nějaké Kláře z Prahy Markéta, kteráž byla vdána za Ondřeje postřihovače z Prahy a s ním syna Zikmunda splodila. Matka a syn zemřeli hned potom, pročež spadlo dědictví jich na krále. Nápad ten vyplatili poručníci od Markéty ustanovení a prodali potom to dědictví, totiž čtyři lány rolí s městištěm pustým u břehu pod krčmou, s rolemi a lesy Oldřichu Refunovi z Norymberka, Hanušovi Pirkovi a Zikmundu Jungherovi z Chebu. Za potomních dob spustl Bluk úplně. Když okolo r. 1467 držitel jeho Hynek Dobrý ani přísahy manské nevykonal, zabráno jest dědictví toto a darováno r. 1467 Zikmundovi Malešickému z Černošic. Od toho pak a syna jeho Jiříka koupil tyto pustiny r. 1488 Vácslav Tluksa z Vrábí. Okolo r. 1549 koupil je od Jana Vrábského Jan Kloský z Kolovsi, místosudí, ale měl pořáde soudy se sousedy, poněvadž se již dobře nevědělo, co k tomu dvoru patřívalo. Něco mu zadržoval nějaký člověk z Černošic, poddaný opata Zbraslavského, něco nějaký člověk z Mokropes. V ten čas také proměněn dvůr v dědictví, ale pořáde soudy o to byly. Nebo když vešel v držení jeho (asi r. 1585) Jan Vchynský ze Vchynic, přel se s ním opat Zbraslavský o nějaké grunty Blucké, kteréž prý k záduší klášternímu nadány a od poddaných z Horních Počernic užívány byly. Tehda spojen jest Bluk se statkem Mokropeským, který také Vchynskému patřil, a s ním se dostal později k panství Zbraslavskému..