
Památník Lidice stojí v místech obce zničené v červnu 1942 při vrcholícím běsnění nacistů během pátrání po aktérech atentátu na protektora Čech Reinharda Heydricha. Vyhlazení obce vyvolalo ve světě nebývalý rozruch a po válce podnítilo vznik památníku jako věčnou upomínku tohoto hrůzného činu.
Areál památníku obsahuje nyní kromě pomníků a uměleckých děl také obnovený Růžový sad. Návštěvníci mohou zavítat do galerie se stálou sbírkou předmětů věnovaných Lidicím umělci z mnoha zemí světa. Dále je zde muzeum, ve kterém lze zhlédnout dokument o vyhlazení obce. V dokumentu jsou použity záběry, které při ničení obce natáčeli samotní nacisté pro vlastní propagační účely. Nové domy obnovených Lidic začínají asi 300 metrů západně od památníku.
Obyvatelé této malé vesnice na Kladensku (v té době s 503 obyvateli) se dostali nejprve nešťastnou náhodou do podezření ze spojitosti s atentátem. Poté, aniž by se našel jakýkoli tomu odpovídající důkaz, rozlícení nacisté neváhali na Lidicích vykonat akt pomsty, který by zároveň posloužil jako nemilosrdné varování a zastrašení odbojových hnutí i protifašistického smýšlení. Došlo k tomu 10. června 1942 na rozkaz šéfa SS a policie Karla Hermanna Franka, který přikázal Lidice zničit a zlikvidovat její obyvatele. 173 lidických mužů bylo přímo na místě zastřeleno, ženy s dětmi nacisté nejprve odvlekli do Kladna, kde je od sebe násilně odtrhli. Kromě několika vybraných dětí, jež byly poslány do Říše na poněmčení, byly všechny děti starší jednoho roku otráveny výfukovými plyny ve vyhlazovacím táboru v polském Chełmnu a lidické ženy skončily v koncentračním táboru Ravensbrück. Celá obec byla vypálena a následně všechny budovy srovnány se zemí, záměr nacistů vymazat Lidice z existence a zahladit po obci veškeré stopy zdál se vydařený. Jak se však brzy ukázalo, tento neuvěřitelně krutý a brutální čin nezůstal opomenut a vzbudil ve světě mimořádný rozruch. Na počest Lidic mnoho obcí po celém světě převzalo stejné jméno a také nově rozená děvčátka nesla jména po zničené obci. Po skončení války se vrátilo 143 přeživších lidických žen a po dlouhém pátrání se podařilo najít a matkám navrátit 17 dětí. 10. června 1945 (tři roky po lidické tragédii) rozhodla čs. vláda o obnovení obce a v r. 1948 započala stavba nových domů nedaleko místa původních Lidic, současně bylo toto území včetně hromadného hrobu lidických mužů upraveno a přichystáno k stavbě památníku a muzea. V červnu 1945 byl odhalen pomník u hrobu lidických mužů vystavěný Rudou armádou (stojící dodnes). Muzeum bylo vybudováno na počátku 50. let a v r. 1955 byl otevřen "Sad míru a přátelství", v němž našly půdu tisíce vysázených keřů a růží z nejrůznějších zemí světa. Areál byl postupně doplněn o několik uměleckých děl, mezi něž patří především monumentální bronzový pomník lidických dětí zavražděných plynem v polském Chełmnu, jehož autorkou je akad. sochařka Marie Uchytilová (viz samostatné heslo). Dále sochy stojící především v místech původních budov (od sochařů Bedřicha Stefana, Karla Hladíka a prof. Karla Lidického). Po r. 1989 byly zastaveny finanční dotace na podporu a údržbu pietních míst, což ohrozilo stav a existenci objektu, ale od r. 2001 se místo dostalo do správy nově vzniklé příspěvkové organizace Památník Lidice, která byla založena za účelem ochrany a obnovení zdejších památných a historických objektů..
V noci ke dni 13. února přepadli Jindřicha z Lipého, Jana z Vartemberka a Jan z Klingenberka v klášteře Sedleckém, ani spali, spoutali je a odvezli na hrad Lidice. A téhož dne jati jsou v Praze, spoutáni a odvezeni od Pražanů Petr, probošt Vyšehradský a kancléř Remunt z Lichtenburka a Hynek Berka z Dubé, nejvyšší purkrabě Pražský. Za propuštění pánů těch zjednal si stav městský jisté spolupůsobení v záležitostech zemských. Ze zprávy té jde najevo, že se hrad Lidický nacházel v okolí Pražském. Máme tu Lidice dvoje; jedny leží u Slaného a nazývaly se menšími, čímž jsou posud, druhé jsou na Buštěhradsku a jmenovaly se Většími, poněvadž byly a jsou většími než Lidice první. V obou byly farní kostely a dvorce zemanských rodin, také tu mívali statky Pražští a Slanští měšťané, oni ve Větších, tito v Menších. Zdali byly v nich tvrze, není nám odjinud známo; ovšem se domýšlíme, že hrad Lidický, o němž byla svrchu řeč, stával v Lidicích u Buštěhradu..