Buštěhrad

Buštěhradský zámek byl vybudován v barokním slohu v l. 1699 - 1705 na podnět velkovévodkyně toskánské Anny Marie Františky východně od původního hradu. Stavbu provedl pražský stavitel Jindřich Klingenleitner. Byla to patrová podélná budova s věží, od jihu a od východu k ní přiléhaly hospodářské budovy poplužního dvora a zahrada. V pozdějších letech byl terasovitě upraven sráz na severní straně a přeměněn v park. Zámek v této podobě však nevyhovoval nárokům bavorského vévody Klementa Františka, který jej získal jeho věno své choti Marie Anny Karoliny, dcery velkovévodkyně toskánské Marie Františky. Proto v l. 1747 - 1754 zámek prodělal druhou stavební fázi svého vývoje ve slohu vrcholného baroka; došlo k jeho rozšíření, spojeného s adaptací. Věž s kaplí byla snesena a k zámku byla z obou bočních stran přistavěna křídla ve výši dvou pater, čímž se jeho fronta prodloužila, upraveny byly střední rizality a hlavní zámecký sál. Stavební práce prováděl pražský stavitel František Keymel, který se řídil ideovým návrhem a odbornými pokyny K. I. Dienzenhofera, jehož účast je doložena v l. 1747 - 1748, a Anselam Luragha, působícího v Buštěhradě v l. 1751 - 1753. Interiér zámku byl vyzdoben freskami pražského malíře Antonína Schmidta a štukami Karla Antonína Ballioriho. Ke třetí etapě ve stavebním vývoji buštěhradského zámku došlo v l. 1814 - 1816. Tehdy byla k původní zámecké budově přistavěna dvě postranní křídla v střízlivém klasicistním slohu; v levém křídle byla umístěna nová zámecká kaple Nejsvětější Trojice, rozšířená v r. 1897 přístavbou k jihu, čímž se levé křídlo zámku prodloužilo; původním empírové průčelí kaple, umístěné na západní straně, bylo tehdy přeneseno na jižní stranu a zasazeno nad nově zřízený hlavní vchod; z kaple se stal farní kostel. Barokní buštěhradský zámek má podkovovitý půdorys…  číst dále