Vodní mlýn Koštice
© František Kinař 05/2017
Obec Koštice se nachází v okrese Louny. Její okolí je bohaté na přírodní zajímavosti. Geologicky proslula tzv. Koštická stráň při silnici do Orasic – slíny a opuky s velkým množstvím zkamenělin křídového pole. Při silnici na Libochovice se poblíž železniční trati rozprostírá zamokřená louka s výskytem slanomilných rostlin a vzácných druhů hmyzu.
První energetické využití toku řeky Ohře bylo pomocí mlýnského kola v náhonu, které spolu s dalšími koly pohánělo celý mlýn. Na jejich hřídele bylo napojeno dynamo k výrobě stejnosměrného proudu. Velkým pokrokem bylo nahrazení mlýnských kol dvěma Francisovými turbínami, které poháněly mohutná dynama. ...Celý mlýn se elektrifikoval. Na návrh mladého Karla Orta byla zřízena v elektrárně akumulátorovna. Elektrické články (60 kusů) byly nabíjeny přímo dynamem o napětí 120 V. Tato napěťová záloha sloužila při velkých a malých vodách, kdy musely být turbíny odstaveny. Dnes je mlýn předělán na výrobu elektřiny..
Manželé Jan a Anna Ortovi kupují mlýn i přilehlý dům od Josefa Johna za 30000 zlatých. Ti předtím prodali svůj mlýn v Matrovicích u Mladé Boleslavi Albrechtu Kounicovi a zakoupili mlýn koštický. ...Měli čtyři děti: Josefa Karla, budoucího majitele mlýna, Annu, Boženu a Jaroslava. Ortovi mlýn r. 1886 předali synovi Josefu Ortovi s manželkou Antonií roz. Kopšovou, mlynářskou dcerou z Horek u Mladé Boleslavi. Josef později vedl spor o věno s jejím otcem. Mlynář Josef Karel Ort byl podnikavý člověk. Pustil se do přestavby mlýna. Finanční krizi, zaviněnou překotným investováním, řešil odjezdem za výdělkem do Ameriky. Nebyl schopen splácet půjčky, jeho tchán mu odmítl pomoci a Josef před věřiteli doslova utekl. Původně pomýšlel v Americe zůstat a povolat tam i svoji rodinu. Jeho manželka však nakonec dlužné peníze dala dohromady, dluhy vyrovnala a Ort se vrátil do koštického mlýna. Po návratu modernizaci mlýna dokončil a ten se stal prvním českým automatickým mlýnem. Nahradil pohon šesti vodními koly moderními turbínami, instaloval parní stroj, na světové výstavě v Paříži nakoupil moderní mlecí stroje, provozoval elektrárnu i pekárnu, které sloužily i potřebám obce Koštice. Od r. 1902 mlýn poháněla jedna Francisova turbína, od r.1915 turbíny dvě. Koštická elektrocentrála poháněla nejen mlýn, ale zřídilo se i pouliční osvětlení v celých Košticích, mlýn dodával také elektřinu do domácností. Výpadky turbín později zajišťoval parní stroj. V roce 1919 koštický mlýn vyhořel. Po smrti mlynáře Josefa Orta dne 8. 4. 1927 majetek spravovala jeho žena Antonie. Poslední rekonstrukci koštického mlýna provedla v roce 1947 vnučka Josefa Orta Marie Loupalová (nar. 1912) se svým manželem Josefem M. Blížencem. Mlýn byl v roce 1948 znárodněn a majitelé i s dvěma dětmi vyhnáni. Majetek v Košticích převzaly nejprve Severočeské mlýny n. p. a pak JZD Koštice, které mlýn změnilo ve sklady. Po roce 1989 byly zdevastované objekty vráceny restituentům, kteří je prodali současnému majiteli. Ten s rodinou obnovil vodní elektrárnu a postupně objekty rekonstruuje..
