most císaře Františka Josefa I.

Železný řetězový most císaře Františka Josefa I. přes řeku Vltavu se nacházel na místě dnešního Štefánikova mostu. Jeho stavba proběhla v letech 1865-1868. Jednalo se o druhý visutý most v Praze. Autory byli angličtí inženýři Rowland Mason Ordish, William Henry Le Feuvre a Max von Ende, kteří zvítězili ve veřejné soutěži. Most měl rozpětí 143,9 m. Po celou dobu jeho existence jej provázely obavy ze zřícení, přestože zatěžkávací zkoušky proběhly v pořádku a ani prvních patnáct let provozu nedalo k obavám žádný důvod. Obavy vznikly díky obtížím, které se vyskytly u staršího mostu Františka Josefa I. a také díky tomu, že se při zkoumání pevnosti mostu (kvůli plánovanému většímu zatížení) zjistilo, že ocel má nižší pevnost než jaká byla při dodávce zaručovaná (5,2 - 5,6 Pa oproti zaručované pevnosti 7,6 - 8,1 Pa). Po zřícení mostu v Ostravě r. 1886 se při přezkoumání zjistilo, že původní statický výpočet byl zcela nedostatečný. Došlo k omezení váhy projíždějících vozů na max. povolenou hmotnost 9 000 kg, přičemž byla ponechána dvojkolejná koňská dráha. Most byl ale pravidelně kontrolován a podrobován zátěžovým zkouškám.

Roku 1898 byl zesílen a původní řetězy byly vyměněny za ocelová lana. Tohoto roku koňku nahradila tramvajová doprava. Lidově byl most nazýván také Eliščin, podle manželky císaře Alžběty. Po vzniku Československa byl přejmenován na Štefánikův most (1919-40), v době okupace na most Leoše Janáčka (1940-45) a poté opět krátce na Štefánikův most (1945-47), roku 1947 byl přejmenován na Švermův. Roku 1936 byla vyhlášena soutěž na nový most, protože starý již přestal vyhovovat jak nosností, tak šířkou. Roku 1941 byl most uzavřen (vedle mostu byl vystavěn dřevěný provizorní most pro pěší a tramvaje) a v letech 1946 - 1947 byl most demontován. Nejcennější části mostu jsou dnes součástí depozitáře Národního technického muzea. V letech 1949-51 byl na stejném místě postaven nový železobetonový most, který byl otevřen jako Švermův most, později přejmenován na Štefánikův most.