Pohled od výсhodu
© Petr Turyna 01/2006
Zejména mezi španělskými turisty proslavený chrám objevíte na samém úpatí Seminářské zahrady svahu Petřína. Hlavní motiv návštěvy tohoto místa často ztělesnuje vosková soška Pražského Jezulátka, jenž byla kostelu darována r. 1628 Polyxenou z Lobkovic.
Mnohé také zaujme obrácená dispozice, kdy vstup směřuje k východu zatímco oltář najdeme na západě. Vezte, že tomu tak nebylo vždy - současný stav je až výsledkem pozdějších úprav ze 17. století.
Polyxena byla dcerou Vratislava z Pernštejna, ale po matce měla krev Španělskou. Byla provdána za Viléma z Rožmberka, později též za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowic. ...Tato vzdělaná dáma zasáhla i do dění druhé pražské defenestrace. Jaroslav Bořita krátce poté co k velkému (a nemilému) překvapení nekatolíků přežil pád ho cca 17m hloubky, našel po následném úprku azyl právě u Polyxeny v Lobkowickém paláci, kam se údajně spustil po žebříku. I druhý svržený (a také vážněji zraněný) místodržící, Vilém Slavata, byl posléze přenesen právě sem..
Kostel, původně zasvěcený Nejsvětější Trojici, postavili němečtí luteráni v letech 1611-1613 podle projektu G. M. Filippiho. ...V r. 1624 dostal kostel řád karmelitánů, který jej dal v následujících letech přestavět a vedle postavil klášter. Přitom byla změněna orientace chrámu, jehož průčelí bylo dosud obráceno k petřínským svahům. Nové průčelí do Karmelitské ul. bylo zbudováno nákladem Baltazara de Maradas (jeho erb na průčelí pod oknem). Věž byla postavena r. 1669. Z původního luteránského kostela tak zbyl jen portál, zasazený vpravo vedle dnešního průčelí, a uvnitř kostela mramorová křtitelnice, sloužící dnes jako kropenka. V kostele na středním mramorovém oltáři vpravo je proslulá vosková soška Pražského Jezulátka (Bambino di Praga), pocházející ze Španělska a darovaná kostelu r. 1628 Polyxenou z Lobkovic. Oltář je z r. 1776 od F. M. Lauermanna se sochami od P. Prachnera a stříbrnou skříní sošky od J. Pakeniho (1741). Hlavní oltář je dílem J. F. Schora (1723) a na něm je novodobá Madona od J. Čapka. Na posledním bočním oltáři vlevo od vchodu je obraz sv. Šimona Stocka od P. Brandla. Od něho je i obraz sv. Josefa a Joachima a Anny na oltářích vpravo (1722). Z r. 1679 je kazatelna od M. Zimprechta. Na oltáři sv. Josefa jsou sochy J. A. Quittainera. Zpovědnice z r.1739 zdobil F. Krafft a J. A. Geiger. Pod kostelem je krypta s hroby karmelitánů a příznivců řádu. Tělesné pozůstatky v otevřených rakvích jsou konzervovány pouze suchým vzduchem..
