Caislean Luimnigh

vazaly mocného irského krále Thomondu Domnalla Mór Ó Briaina. V roce 1172 Domnall dovolil nově příchozím Anglonormanům aby si ve městě založili posádku. V roce 1175 je ale vyhnal. Anglonormané se vrátili pod vedením Raymonda le Gros a město obsadili. Svůj výdobytek zajistili novým dřevěným hradem, který postavili přibližně 150 m severně od města, patrně na místě vikingského thingplassu (soudního shromaždiště). Tímto činem se prezentovali jako vládci města. Tento první hrad stál v severní části dnešního hradu. Měl oválný půdorys vymezený okružním příkopem a palisádou. V roce 1176 zemřel vůdce Anglonormanů Richard de Clare, přezdívaný Strongbow (Silný luk). Anglonormané proto město opustili a Domnall jejich hrad zničil. Znovu se Anglonormané vrátili až po smrti Domnalla někdy v letech 1194-1195. Město se stalo majetkem anglického krále. Na příkaz krále Jana Bezzemka (1199-1216) byla v období 1211-1212 zahájena výstavba nového kamenného hradu. Původní dřevěný hrad byl znovu využit, kamenné opevnění hradu totiž kopíruje jeho severní a východní obvod. Do nejstarší fáze kamenného hradu patří dvouvěžová brána na severní straně, severovýchodní flankovací věž a kurtina mezi nimi. Severovýchodní nároží je z důvodu existence starší fortifikace zaoblené, což poněkud zhoršuje flankovací schopnosti věží. Záměrem nejstarší fáze výstavby bylo patrně opevnit hrad v rozsahu původního dřevěného hradu. Pozdější fáze výstavby ale velikost hradu zdvojnásobily. Po první stavební fázi zůstal hrad napůl dřevěný a napůl kamenný. Královské peníze byly přesměrovány na stavbu nejdůležitějšího královského hradu v Dublinu. Hrad v Limericku proto musel čekat. Výstavba pokračovala podél břehu řeky Shannon kolem roku 1235. Z této doby pochází severozápadní nárožní věž a západní kurtina (hradba mezi dvěma věžemi). Někdy v období 1272-1300 byla postavena jihozápadní nárožní věž a jižní kurtina. Obvod nového kamenného hradu se nejpozději v této době uzavřel. Možným vysvětlením pozdního vzniku jižní a východní strany kamenného opevnění může být pokračující existence staršího dřevěného hradu a také existence městského opevnění na těchto stranách. Královský hrad v Limericku byl tedy stavěn velmi pozvolným až liknavým způsobem během celého 13. stol, v závislosti na přídělech peněz z královské pokladny. Celková prostavěná částka přesáhla 2500 liber. Podle české hradní terminologie má hrad podobu francouzského kastelu. Jde o typ hradu s válcovými věžemi které vystupují před hradbu a umožňují tak boční ostřelování nepřítele. Francouzské kastely mají většinou pravidelný čtvercový, obdélný, kosodélný a nebo lichoběžný půdorys. Hrad v Limericku je lichobežný. Hrad byl jednodílný, po většinu 13. stol. byl ale rozdělen na dvě části. Severní část, původní dřevěný hrad, byla jádrem hradu. Severní strana hradu zároveň střežila dřevěný most přes řeku Shannon. Při západní kurtině byl v pokročilém 13. stol. postaven velký sál. Jeho zahloubené přízemí je dosud patrné. Dále stojí také obdélná latrínová věž, přistavěná zvenčí k západní kurtině. Odpad vytékal přímo do řeky. U velkého sálu byla také vodní brána. Další dřevěné stavby stály podél kurtin. Neútulné ubytování pro posádku poskytovaly také flankovací věže. Dvouvěžová brána měla na vnitřní straně třetí čtverhrannou věž. Šlo tedy o slepenec tří věží. Branský průjezd procházel mezi oběma válcovými věžemi v čele hradu a poté přízemím čtverhranné věže. Byl chráněn podsebitím a hřebenem, stopy po padacím mostě nebyly nalezeny. V prvním patře čtverhranné věže mohla být kaple. Čtverhranná věž zanikla a dnes je z ní patrný pouze otisk ve zdivu. V pol. 13. stol. se stal hrad městským hradem. Opevnění města bylo rozšířeno severním směrem. Městské hradby byly ke hradu přistavěny na jeho západní říční straně, v jihozápadním a severozápadním rohu. Západní kurtina hradu tak byla zároveň součástí vnějšího obvodu městského opevnění. Francouzský kastel by normálně měl flankovací věž také v jihovýchodním rohu, na straně města. Ta ale nebyla nikdy postavena, anglickým králům došla vůle utrácet na hradě další peníze. O nedokončeném hradě v Limericku jim jejich rádcové říkali plných sto let. Další peníze šly na vylepšení městského opevnění..

Irská a britská kastelologie ale nemá na rozdíl od té české pro francouzské kastely žádné typové označení. Lidé se tomu na internetu diví a přicházejí s vlastními termíny. Objevilo se například označení Filipovy hrady. V době vlády francouzského krále Filipa Augusta (1180-1223) se tento typ objevil nejprve ve Francii. O vzniku a šíření francouzských kastelů v Evropě napsal T. Durdík (Hrady kastelového typu 13. století ve střední Evropě, 1998). O irských hradech tohoto typu T. Durdík v té době nevěděl, zmiňuje pouze v Evropě mnohem známější britské kastely. Irská odborná literatura si tohoto typu hradu začíná v posledních letech také všímat. Zároveň dochází ke zjištění že mezi nejstaršími francouzskými kastely irského a britského souostroví jsou právě ty irské (například Tadhg O’Keeffe, Medieval Irish Buildings 1100-1600, 2015). Dobou založení jde o hrady Dublin (1204), Kilkenny (1207-1213) a Limerick (1211-1212). Prvním dokončeným francouzským kastelem v Irsku byl nejspíše hrad Kilkenny (1207-1213). Jeho stavebníkem byl v té době nejmocnější anglický šlechtic Vilém Maršál. Nejen že si to mohl dovolit, Vilém podruhé předčil anglického krále ve vývoji anglické hradní architektury. Poprvé tak učinil na hradě Chepstow ve Walesu stavbou úplně prvního dvouvěžového branského domu s válcovými věžemi. S velikou pravděpodobností ovlivnil také stavby obou královských hradů v Dublinu a Limericku (zdroj: D. Tietzsch-Tyler, online článek King John’s Castle: Staged Development, Imperfect Realization, ResearchGate, 2013). Výstavba francouzských kastelů pokračovala v Irsku během celého 13. stol. Anglie měla základní sít hradů postavenou během 12. stol. Nový revoluční typ hradu se proto na začátku 13. stol. hodil spíše při konsolidaci anglické vlády v Irsku a na jihu Walesu. Mezi nejstarší francouzské kastely v Británii patří hrady Helmsley (Anglie, kolem roku 1200), Skenfrith (Wales, 1219-1232) a skotský hrad Dirleton, postavený někdy kolem roku 1239. Všechny tři hrady byly v té době šlechtické (zdroj: jednotlivé hradní brožury). K veliké vlně budování francouzských kastelů došlo především v rámci okupace Walesu v 2. pol. 13. stol. V té době byly postaveny mnohé v Evropě dobře známé hrady jako například Caerphilly (1268-1271), Kidwelly (1270-1280), Caernarfon (1283-1292), Harlech (1283-1289), Convy (1283-1292) a Beaumaris (od roku 1295). Hrad Beaumaris byl záměrně stavěn jako dokonalá verze tohoto hradního typu v rovině na břehu moře, kde mohla být jeho dispozice plně rozvinuta (zdroj: jednotlivé hradní brožury). Teprve v této pokročilé fázi výstavby francouzských kastelů stál v čele jejich vývoje anglický král Eduard I. (1272-1307). Pozdním francouzským kastelem je šlechtický hrad Bodiam (Anglie, 1385)..

Aby jim město nepadlo do rukou, nechal jej Domhnall Mór Ó Briain roku 1174 vypálit do základů. Přesto se po jeho smrti (†1194) města zmocnili Anglo-Normané pod vedením pána Irska a pozdějšího krále Jana Bezzemka. V období let 1200 - 1212 zde nechal král Jan postavit kamenný hrad, King John‘s Castle (irsky Caislean Luimnigh), s mincovnou v severozápadní věži. Hrad byl v průběhu staletí mnohokrát rozšiřován a přestavován. V časech míru Limerick prosperoval jako přístav i jako obchodní centrum. Dokument z roku 1574, zaslaný španělskému velvyslanci, vypovídá o bohatství města. Roku 1642 byl hrad i s městem při obléhání značně poškozen. Hrad byl toho roku obsazen protestanty a následně obležen vojskem irské katolické konfederace pod velením Garreta Barryho. Při tomto obléhání byly dokonce podkopány hradby, ty ale vydržely a zůstaly stát - posádka hradu se vzdala dřív, než se Barrymu povedlo hradby rozvalit. Hradby poté musely být strženy z důvodu značného poškození základů. Z tohoto obléhání archeologové našli spoustu nálezů včetně kosterních pozůstatků posádky hradu i dobyvatelů. V 17. století bylo přitom toto obléhání hradu teprve prvním z pěti, další následovaly v letech 1650-51, 1690 a 1691. V roce 1791 byla uvnitř hradu postavena kasárna pro více než 400 britských vojáků, kteří hrad opustili až v roce 1922, kdy byli vypuzeni bojovníky za irskou nezávislost. Roku 1900 byly odkryty pozůstatky vikingského osídlení místa. V roce 1935 společnost "Limerick Corporation" ubourala část hradeb a uvnitř hradu postavila 22 domů. Část hradu byla tak nenávratně zničena. Tyto domy byly zbourány v roce 1989 a hrad prošel v letech 2011 - 2013 celkovou obnovou. V červnu roku 2013 byl hrad nově otevřen. Mimo celkové rekonstrukce památky zde bylo vybudováno nové návštěvnické centrum (dotykové obrazovky, 3D modely a další). Na hradě je nová expozice, přibližující návštěvníkům dramatickou místní historii. Na nádvoří je středověký stan, kovárna, návštěvníci zde mají možnost pozorovat výjevy z historie. Hrad je jedním z nejlépe dochovaných normanských hradů v Evropě.