Lobkovice

Ves Lobkovice se poprvé připomíná v r. 1341, kdy náležela bratřím Bohuňkovi a Vavřincovi z Lobkovic. V l. 1356–1357 se připomíná Raimund z Lobkovic. V l. 1367–1377 náležely Lobkovice pražskému měšťanovi Mikuláši Čotrovi, od r. 1385 až do konce 14. století význačnému politikovi a osobnímu příteli krále Václava IV. Janů Čúchovi ze Zásady. Tvrz se poprvé připomíná v r. 1403, kdy náležela pražskému měšťanovi Prokopu Kruknerovi. Zakladatel si vybral pro tvrz výhodně položené místo chráněné svahy ostrohu a bažinami. Pouze na západní straně bylo tvrziště v úrovni okolí, takže zde bylo nutno vybudovat umělé opevnění v podobě valu a příkopu. Z tohoto opevnění je zachován příkop před západním traktem dnešního zámku. Původně asi byla tvrz jen dřevěná. Po r. 1403 se majitelé Lobkovic velmi rychle střídali, až v r. 1409 získal tvrz a ves Lobkovice s dalšími dvěma vesnicemi Mikuláš z Újezda, řečený Chudý; v r. 1410 již užíval přídomku z Lobkovic. Tento Mikuláš je předkem význačného českého feudálního rodu Lobkoviců. Mikuláš přistoupil k přestavbě původní tvrze v rozsáhlejší gotický věžovitý objekt. Jádrem této tvrze byla třípatrová hranolová věž z lomového kamene zachovaná v jižním traktu dnešního zámku. V přízemí věže je dosud původní gotická valená klenba. Patra věže byla navzájem oddělena pouze trámovými stropy. Součástí tvrze byla pravděpodobně ještě obytná budova stojící v místech dnešního západního křídla zámku. Z té asi vedl most do prvního patra věže. Její jednotlivá patra byla propojena jen dřevěnými schodišti. Mikulášovi náležela tvrz až do jeho smrti v r. 1435. Lobkovice po něm zdědili synové Mikuláš a Jan Popel. V r. 1445 se o otcovský majetek rozdělili, přičemž Lobkovice připadly Janu Popelovi. Ten byl odpůrcem Jiřího z Poděbrad, jehož vojsko v r. 1450 lobkovickou tvrz oblehlo a dobylo. V r. 1451…  číst dále