Vávrův dům

Byl barokně přestavován kolem r. 1678 a z té doby má bytelně postavený barokní krov. Klasicistně byl upravován r. 1834. Od počátku 19. století objekt vlastnil zámožný mlynář Václav Michalovic, který sbíral umělecké předměty a byl proslulým mecenášem. Přátelil se také s malířem Josefem Navrátilem, tehdy nejznámějším pražským dekorativním malířem, který mu provedl výzdobu celé obytné části mlýna. Josef Matěj Navrátil (1798-1865), rodák ze Slaného, žil již od r. 1801 v Praze. Stejně jako jeho bratr František se vyučil u otce malířem pokojů a po dalším studiu na pražské Akademii se stal malířem-dekoratérem. Dále se pak vzdělával zejména na četných cestách do zahraničí, zvláště do Švýcarska. Jeho nástěnné malby z tohoto raného období zdobí dodnes různé objekty v Praze a zámky v Liběchově, Ploskovicích, Zákupech, Jirnech a jinde. Navrátilův věhlas rostl a v roce 1850 se stal předsedou Jednoty výtvarných umělců. O jedenáct let později ale musel své aktivní malířské dráhy zanechat, protože částečně ochrnul na následky záchvatu mrtvice. Poslední čtyři roky dožil v ústraní a chudobě. Ve mlýně Václava Michalovice vznikl neobyčejně vzácný interiér ve stylu historizujícího romantismu, který Navrátil dokončil r. 1847, jak dokládá v jedné místnosti jeho autoportrét s paletou a letopočtem. V jednom z pokojů se nachází ornamentálně malovaný strop s květy, v dalším, zvaném Divadelní, najdeme 16 výjevů z historických legend a her. Najdeme tu např. Libušino poselstvo k Přemyslu Oráčovi, Oldřicha a Boženu nebo lazebnici Zuzanu převážející přes Vltavu krále Václava IV. Další pokoj zdobí velké nástěnné malby romantických krajin, jednak z Českého středohoří, ale zejména krajin alpských, které Navrátil poznal na svých cestách po Rakousku, Itálii a Švýcarsku. Dnešní název získal Vávrův dům nebo též mlýn podle majitele z počátku 20. století. Tehdy však byla většina mlýnů již zbořena a jejich podoba je známa jen z historických fotografií. Navrátilovy malby ve Vávrově domě, které patří k jeho posledním nástěnným malbám v Praze, byly v 50. letech 20. století restaurovány ateliérem prof. Bohuslava Slánského. V 80. letech však byl celý objekt již značně zchátralý a bylo rozhodnuto o jeho přidělení Poštovnímu muzeu. Budova byla tehdy rekonstruována podle plánů Ing. arch. Milana Pavlíka a Ing. Pavla Havlase. Výzdobu interiéru restaurovala skupina osmi odborníků pod vedením prof. Raimunda Ondráčka, Navrátilovy malby pak akad. malířka Naděžda Mašková. Expozice Poštovního muzea byla pro veřejnost ve Vávrově domě otevřena r. 1988 u příležitosti Světové výstavy poštovních známek Praga 1988. V objektu jsou umístěny sbírky poštovních známek, trojrozměrné sbírkové předměty Poštovní muzeum vystavuje ve své pobočce umístěné v budově opatství cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě. Samotné Poštovní muzeum bylo založeno v prosinci 1918 jako součást tehdejšího resortu pošt a telegrafu, od r. 1993 je součástí státního podniku Česká pošta. Vávrův dům včetně vnitřní výzdoby musel být náročně opraven znovu po r. 2002, protože byl toho roku těžce poškozen srpnovými povodněmi. Od května 2010 stojí před vchodem neobvyklé výtvarné dílo Ivana Jilemnického, Pocta poštovní známce z hořického pískovce (viz samostatné heslo)..