
Přesné staří kostela není známo, dle presbytáře v podobě apsidy je považován za původně románský. Poprvé je uváděn jako farní roku 1364, kdy zde působil plebán Jiří. Řada dalších známých plebánů končí rokem 1418, kdy zde sloužil plebán Petr. Po husitských bouřích v kostele sloužili husitští faráři. Po rekatolizaci zde v 17. století působil jezuita Bohuslav Balbín. Od roku 1763 byla Kamenice majetkem arcibiskupství Pražského. V roce 1797 dal kostel barokně přestavět, zvýšit a nově sklenout, arcibiskup Vilém Florentin Salm. Presbytář byl tehdy sklenut křížovou klenbou bez žeber, loď valenou klenbou, na které je nástropní obraz Mojžíš na hoře Sinaj. Rovněž v té době byla přistavěna sakristie. Do nynější podoby byl přestavěn architektem Jiřím Stibralem roku 1898. Architekt Stibral v té době intenzivně pracoval pro pro rodinu Ringhofferů, projektoval jejich hrobku, upravoval pro ně zámky v Kamenici, Štiříně a Olešovicích, dokonce se podílel na navrhování interiérů sériových i speciálních luxusních železničních vozů pro firmu Ringhoffer.
Kolem kostela byl hřbitov, ten byl už roku 1810 zrušen a proměněn v část zámeckého parku. Hřbitov připomíná kamenný kříž. Na podstavci býval nápis:“Poněvadž na tomto místě ještě kosti v Pánu zesnulých osadníků odpočívají, proto Jejich knížecí milost Vilém Flor. Salm-Salm kníže arcibiskup Pražský, tento kříž postaviti dal, aby nábožní křesťané pro upamatování na své předky „Otče náš“ a „Zdrávas“ nábožně se pomodlili L.P. 1810.“