Terénní vlna, která rozděluje pole jižněji od tvze a nivu potoka, kde stávala tvrz.
© Petr Turyna 08/2005
Polohu v letním období značně nepřehledně zarostlé lokality tvrziště rozhodně nebudete mít problém najít. Tvrz stávala přímo v snížené části terénu mezi dvojicí dodnes zachovalých rybníků na plošince asi 20x35 metrů. Poměrně mohutný příkop (i dnes až 23 široký) napájel potůček mezi nimi tekoucí. Jihovýchodně od tohoto sídla se nacházel poplužní dvůr. Dodnes v těchto místech stojí jakési hospodářství, od jihu k tvrzišti přiléhá - oproti tvrzišti značně výše položené - pole. Sever kryje zástavba vsi.
O podobě zástavby z dnešního stavu vyčíst mnoho nejde. Snad ji tvořila jedna budova (nenzámého půdorysu a rozměrů) chráněná po obvodu palisádou, případně dokonce hradební zdí.
Do dnešních dnů se dochovalo obdélné tvrziště o rozměrech 20 x 35 metrů. Tvrziště se rozkládá ve sníženině mezi dvěma rybníky nedaleko návsi obce a poplužního dvora. ...Pahorek tvrze obklopuje téměř zachovaný příkop napájený v minulosti potůčkem..
Historický let nad sulickou tvrzíNeudrželi ji však dlouho a později ji zakoupilo Nové Město Pražské. Tvrz samotná zanikla pravděpodobně v 15.století..
První písemná zmínka o Sulicích je z r. 1282, kdy je tehdejší majitel vilémovský klášter směnil za Markovice s pražským biskupem Tobiášem. R. ...1296 se však už připomíná Konrád ze Sulic jako purkrabí břevnovského kláštera v Broumově a r. 1359 koupil arcibiskup Arnošt z Pardubic k dotaci oltáře v chrámu svatovítském plat a kus lesa v Sulicích od Kostelce nad Labem. R. 1386 prodal Jan ze Sulic svůj majetek v Sulicích Vavřinci, synu Martina kramáře z Prahy, a Jaklinovi z Jílového a a při té příležitosti je prvně zmíněna sulická tvrz; tímto zápisem se po deseti letech prokázali Vavřinec a sirotci po Jaklinovi při projednávání odúmrti po bratrech Janu a Odolenovi, ale je to jediný případ, kdy byla uvedena tato tvrz jako užívaná. Z dalších majitelů jsou doloženi Hrd ze Sulic k r. 1398, Petr ze Sulic r. 1429, r. 1457 při odúmrti po Anně , manželce Přísnaka ze Sulic, její vnuk Heřman ze Sulic a Oldřich Medek z Valdeka a ze Sulic, který ještě r. 1480 ručil za svého příbuzného svým majetkem v Sulicích. Rodina dřívějších majitelů se odstěhovala do Slepotic na Chrudimsku, ale dále užívala původního přídomku Slepotičtí ze Sulic. Koncem 15. století získala Sulice spolu s blízkou Kamenicí obec Nového Města pražského, která tu hospodařila až do konfiskace Ferdinandem I. r. 1547. V zápisech o konfiskaci a následujícím prodeji Janu Frejnarovi z Branova r. 1550 stejně jako ve Frejnarově závěti z r. 1551 – zase spolu se statkem Kamenice – byla naposled uváděna i sulická tvrz, ale už jen jako „tvrz pustá s příkopem“. Celá ves pak sdílela nadále osudy statku Kamenice až na několik let, kdy byla r. 1566 dočasně připojena k Nechánicím; ale r. 1576 už zase dřívější majitel Samson Křinecký postoupil Sulice v dluhu spolu s Kamenicí Čeňkovi Mičanovi z Klinštejna. Ačkoliv od konce 17. století se při společných převodech uváděly Sulice vedle Kamenice jako zvláštní statek, nebylo tam vrchnostenské sídlo již obnoveno. V obci u bývalého dvora je dodnes zachováno tvrziště chráněné dvěma rybníky; příkopem kolem tvrzního pahrbku protéká voda z horního rybníka do dolního zvaného Parkán..
|
Přihlášení |
