usedlost Vondračka

Zachovalo se v ní dřevěné schodiště s litinovým zábradlím a vstupní dveře v kamenném ostění. Východní budova je mladší, vznikla po polovině 19. století jako chlévy. Obě budovy jsou adaptovány k bydlení..

Tvořily ji dvě budovy, obytná a hospodářská, propojené zdí s bránou. Obklopená byla rozsáhlými pozemky, polnostmi a a vinicemi, a byla ohrazena zdí s brankou, která bývala přibližně v místě dnešního portálu Vyšehradského tunelu. Původně byla nazvána po prvním doloženém majiteli, Karlu Leopoldu Beptovi, bohatém měšťanovi, magistrátním radovi Nového Města pražského. Ten už stávající barokní usedlost zakoupil někdy v polovině 18. století. V roce 1855 nechal na svých pozemcích postavit kapli Svaté rodiny (viz samostatné heslo). Po Beptově smrti po jeho smrti v roce 1769 byly pozemky rozděleny a rozprodány. Usedlost koupil roku 1787 továrník, majitel kartounky Hynek Vondráček. Nechal ji upravit pro potřeby bydlení své rodiny, dal zbořit hospodářskou část, pole a vinice proměnil na zahradu. Nové uspořádání zachycuje např. Jüttnerův plán Prahy z roku 1815. Roku 1797 usedlost kupuje Jakub Wimmer, svobodný pán z Wimmeru, český podnikatel, velkostatkář, mecenáš a dobrodinec. Ten dal barokní budovu kolem roku 1938 upravit do stávající klasicistní podoby. Od stejného roku je usedlost nazývána Vondračka (Wondraczka), Od roku ji vlastnil 1853 Felix Bílý, od roku 1882 Marie Bílá a od roku 1917 Františka Černá. V polovině 19. století byly proti obytnému domu vystavěny chlévy. Posledními majiteli byli počátkem 50. let 20. století Pavel a Arnošt Dietzové. Poté objekt, který byl ve špatném stavu, zabavil stát a uvažovalo se o jeho demolici. Před ní ji zachránila rekonstrukce a přestavba na byty v roce 1952, kterou provedl architekt Jan Faigl. Po roce 1990 byla usedlost navrácena v restituci rodině posledních majitelů. Památkově chráněná je od roku 1958..