© Milan Caha 03/2008
V roce 1589 vysázel rytíř Gothard Florián Žďárský, dvorní rada Rudolfa II, na pláni mezi Jenčí a Červeným Újezdem dubový a borovicový háj. Jeho vnuk, Florian Dětřich Žďárský, si vzal v roce 1617 Alžbětu, dceru Bořity z Martinic, jednoho z defenestrovaných zastupitelů z roku 1618. S manželkou navštívili v roce 1619 Loretu a podle jejího vzoru založil roku 1623 v Hájku první Loretánskou kapli v Čechách. V roce 1630 ji nechal upravit tak, aby byla zcela shodná s původní svatyní. Jeho syn, František Adam, přivedl do Hájku v roce 1659 františkány. Ti si tu roku 1663 začali budovat klášter podle plánů Karla Luraga a Jana Dominika Orsiho. Do dnešní podoby byl klášter dostavěn začátkem 18. století. V roce 1703 byl v rajském dvoře postaven mariánský sloup od Matěje Jackela, roku 1715 namaloval pro kapli v jižním ochozu Petr Brandl obraz Stigmatizace sv. Františka. V letech 1720–26 vznikla poutní cesta ze Strahova do Hájku, která měla 20 zděných kapliček. V roce 1789 byl klášter Josefem II. zrušen, později bylo toto rozhodnutí změněno a pouze byl omezen počet řeholníků. Poslední významné dílo – mozaika Loretánské Panny Marie na barokní vstupní bráně – vytvořil Viktor Foerster, autor mozaiky v Emauzích a bratr hudebního skladatele – roku 1908. Od roku 1923 sloužil Hájek výchově a duchovní přípravě řeholníků v juvenátu a noviciátu. Okupaci a druhou světovou válku přes perzekuce františkánského řádu klášter přežil. V noci 14. dubna 1950 přepadli klášter komunisté, v Hájku zřídili tábor nucených prací pro kněze. Roku 1951 se do Hájku dostali kněží, kteří byli předtím vězněni v Želivském klášteře. Tábor byl zrušen v roce 1953. Poté převzala klášter armáda a zřídila zde údržbu raketových a protiletadlových zbraní. Dnes je klášter opět v rukou řádu menších bratří – františkánů z provincie sv. Václava, sídlící u Panny Marie Sněžné na Novém Městě v Praze.
Svatá chýše (Santa Casa) je označení pro údajný dům Panny Marie v Nazaretu v biblické Palestině, který byl podle legendy na konci 13. století přenesen anděly z Nazaretu do Itálie, kde nyní stojí v bazilice v obci Loreto. Archeologické průzkumy potvrdily, že část zdiva je skutečně totožná s uvažovaným Mariiným domkem; pravděpodobně ho však nechal ve 13. stol. ...převézt do Itálie papež. Svatá chýše se brzy po smrti Panny Marie stala uctívanou relikvií; byla však hodně poničena po vpádu Saracénů do Palestiny. Od 16. do 18. stol. se budování napodobenin Svaté chýše, označovaných jako lorety, šířilo v katolických zemích Evropy. V pobělohorské době souviselo zakládání kaplí také se snahou o posílení mariánského kultu. Většina loret na českém území vychází ze vzoru úpravy Svaté chýše v Loretu italského architekta Donata Bramanteho - v čelní stěně je malé okno, v podélných stěnách vedle sebe jsou dva vchody a vnější stěny bývají ozdobeny reliéfy s výjevy z loretánské legendy. Mnoho loret ale zůstalo i bez výzdoby, pouze ve strohé podobě. Některé kaple mají uměle vytvořenou trhlinu, kde jsou někdy i uvolněné cihly. Tato úprava odkazuje na legendu, podle které do Svaté chýše v Loretu uhodil blesk, ale místa, na kterých byla namalována Panna Maria zůstala nepoškozena..
Loretánská legenda vypráví, že Svatá chýše (ve které bylo Panně Marii archandělem Gabrielem zvěstováno, že se stane Matkou Boží) byla nejprve přenesena anděly do Tersata v Dalmácii, následně byla přenesena na druhou stranu Jaderského moře do lesíka nedaleko italské Ancony a nakonec na cestu vedoucí do městečka Recanati.. ...
