klášter františkánů sv. Františka z Assisi u kaple Panny Marie Loretánské

V roce 1589 vysázel rytíř Gothard Florián Žďárský, dvorní rada Rudolfa II, na pláni mezi Jenčí a Červeným Újezdem dubový a borovicový háj. Jeho vnuk, Florian Dětřich Žďárský, si vzal v roce 1617 Alžbětu, dceru Bořity z Martinic, jednoho z defenestrovaných zastupitelů z roku 1618. S manželkou navštívili v roce 1619 Loretu a podle jejího vzoru založil roku 1623 v Hájku první Loretánskou kapli v Čechách. V roce 1630 ji nechal upravit tak, aby byla zcela shodná s původní svatyní. Jeho syn, František Adam, přivedl do Hájku v roce 1659 františkány. Ti si tu roku 1663 začali budovat klášter podle plánů Karla Luraga a Jana Dominika Orsiho. Do dnešní podoby byl klášter dostavěn začátkem 18. století. V roce 1703 byl v rajském dvoře postaven mariánský sloup od Matěje Jackela, roku 1715 namaloval pro kapli v jižním ochozu Petr Brandl obraz Stigmatizace sv. Františka. V letech 1720–26 vznikla poutní cesta ze Strahova do Hájku, která měla 20 zděných kapliček. V roce 1789 byl klášter Josefem II. zrušen, později bylo toto rozhodnutí změněno a pouze byl omezen počet řeholníků. Poslední významné dílo – mozaika Loretánské Panny Marie na barokní vstupní bráně – vytvořil Viktor Foerster, autor mozaiky v Emauzích a bratr hudebního skladatele – roku 1908. Od roku 1923 sloužil Hájek výchově a duchovní přípravě řeholníků v juvenátu a noviciátu. Okupaci a druhou světovou válku přes perzekuce františkánského řádu klášter přežil. V noci 14. dubna 1950 přepadli klášter komunisté, v Hájku zřídili tábor nucených prací pro kněze. Roku 1951 se do Hájku dostali kněží, kteří byli předtím vězněni v Želivském klášteře. Tábor byl zrušen v roce 1953. Poté převzala klášter armáda a zřídila zde údržbu raketových a protiletadlových zbraní. Dnes je klášter opět v rukou řádu menších bratří – františkánů z provincie sv. Václava, sídlící…  číst dále