Veltrusy

Zámek se nachází přibližně 25 kilometrů severně od Prahy. Vybrat si můžete z několika prohlídkových okruhů. V hlavní zámecké budově se můžete vypravit do Zlatých časů ve službách císařovny, kdy se přenesete do doby baroka, kdy Veltrusy prožívaly své nejslavnější období. V rámci druhého prohlídkového okruhu můžete nahlédnout do Rodinného života pana hraběte Jindřicha Chotka. Navštívit můžete také vzdělávací okruh Aristokracie: začátek konce, který nabízí pohled do života a osudů posledních majitelů veltruského panství. Pokud si chcete na vlastní kůži vyzkoušet práci badatele, restaurátora či architekta, navštivte Laboratorium, kde budete mít jedinečnou příležitost nahlédnout pod pokličku běžného provozu zámku. Rozlehlým parkem vás provede průvodce na kole v rámci cykloprohlídky. Procházku si můžete zpestřit i projížďkou na koňském povozu..

století se tu postupně vystřídalo nejméně dvanáct majitelů. Od r. 1434 patřily Veltrusy k roudnickémj panství, jehož vlastníkem byl tehdy Jan Smiřický ze Smiřic. Jemu dal Veltrusy do zástavy císař Zikmund. Po r. 1453 se roudnického panství s Veltrusy zmocnil Zdeněk ze Šternberka. V r. 1497 koupil Veltrusy Jindřich Firšic z Nabdína, který je sloučil s běškovickým panstvím (dnešní Horní Beřkovice). Firšicové v 16. století vymřeli a jejich statky získali bílinští Lobkovicové. Kryštof Ferdinand Lobkovic prodal v r. 1656 běškovické panství včetně Veltrus (kromě malé části, která byla v církevních rukou) hraběti Janovi z Rottalu, od jehož synů získal toto panství v r. 1676 hrabě Arnošt Josef Valdštejn. Ten prodal Veltrus v r. 1680 Františkovi Scheidlerovi, jehož syn Ferdinand Kryštof Scheidler v závěti svá panství rozdělil čtyřem dcerám. Veltrusy získala v r. 1697 jeho třetí dcera Marie Terezie; spolu s nimi obdržela Jeviněves, Ouholice, Křivousy, Dědibaby a části Chržína, Spomyšle, Bukolu u Pobodbořan. Ty spojila v panství Jeviněves – Veltrusy. Sňatkem Marie Terezie Scheidlerové s hrabětem Václavem Antonínem Chotkem v r. 1698 se pak dostaly Veltrusy do rukou Chotků. Václav Antonín Chotek postavil v lužním lese na pravém břehu dolního toku Vltavy, ve kterém se řeka původně rozvětvovala na dvě ramena a vytvářela veliký ostrov, v sousedství staršího poplužního dvora (podle místa zvaného Ostrov) jako své sezónní sídlo barokní zámek. Se stavbou se začalo asi před r. 1717 – přesné datum není známo –, ale stavba se protáhla až do r. 1744. Václav Antonín Chotek zřejmě původně zamýšlel postavit nevelký podsklepený letohrádek přibližně stejného půdorysu, jaký měla potom skutečně postavená hlavní budova zámku. Plány k němu jsou dochovány v bývalém černínském archívu v Jindřichově Hradci a za jejich autora býval považován František Maxmilián Kaňka; nové bádání však poukazuje na příbuznost s tvorbou Giovaniho Santiniho. Od uskutečnění těchto plánů bylo však upuštěno jednak proto, že tak malý letohrádek by již nepostačoval stoupajícím společenským nárokům V. A. Chotka, jednak proto, že vysoká hladina spodní vody by snadno prosakovala do projektovaných klenutých sklepů. Místo toho tu již od počátku vznikla barokní zámek stavěný s vělkorysou koncepcí jako komplex budov podle osy ve směru od jihu k severu, výškově odstupňovaných a obklopujících čestný dvůr, který byl na severu uzavřen řadou soch umístěných na pilířích plotu. Tato základní dispozice zámku byla pozdějšími úpravami porušena, ale přesto původní půdorys zůstal zachován dodnes. Ve své původní podobě se tak veltruský zámek řadí mezi nejvýznamnější díla období barokní architektury v Čechách. Hlavní budou zámku na jižním konci nádvoří tvořilo střední válcovité jádro s reprezentačními prostorami, sallou terrenou v přízemí a hlavním kruhovým sálem v patře. Ústřední válec patra převyšoval o výšku jedno patro; z něho vybíhala paprskovitě čtyři jednopatrová křídla obdélného půdorysu. Mezi severními křídly hlavní budovy bylo zřízeno monumentální dvouramenné schodiště, jímž se vstupovalo do hlavního sálu. Bylo zdobeno plastikami Františka Antonína Kuena z let 1716–1719. Válcovité jádro bylo kryto dvojitou kuželovitou střechou ukončenou jehlancem, na křídlech byly střechy mansardové. Na obě severní křídla zámecké budovy navazovaly jakési dvorky obklopené vysokými zdmi, které je spojovaly s vedlejšími křídly, kde byly provozní místnosti (kuchyně, spíže aj.) a pokoje služebnictva. Dále k severu byly postavveny dvě obdélné buovy – na východě konírny, na západě administrativní budova. Ty byly spojeny s vedlejšími trakty zámku krátkými ohradami s vraty, jimiž se vjíždělo z nádvoří na východ do parku a na západ do poplužního dvora. Zcela na severu bylo nádvoří uzavřeno půdorysně zprohýbaným plotem, na jehož 16 pilířích stály alegorické sochy 12 měsíců a čtyř ročních období; plastiky byly rovněž na pilířích hlavní brány. Od hlavní brány v ose zámku vedla dlouhá alej stromů až k okraji lužního lesa. K zámku přiléhala francouzská zahrada. V průběhu stavby, patrně již v druhé polovině 20. let 18. století, pevzal stavbu i správu panství zakladatelův syn hrabě Rudolf Chotek, který stavbu ukončil v r. 1744. Tímto dílem se však nespokojil. V r. 1764 nechal hlavní zámeckou budovu rozšířit zvětšením křídel na dvoujnásobek původní délky. Přitom byly zmenšeny dvorky mezi hlavní budovou a vedlejšími křídly. Zároveň byly rokokově upraveny zámecké interiéry. Tím veltruský zámek získal v podstatě dnešní vzhled. Zámek ve Veltrusích představuje typ českého sezónního sídla doby vrcholného a pozdního baroka a jako celek dává též nahlédnout do způsobu života a kultury společnosti, které sloužil. Jednotlivé části budovy i řešení bezprostředního okolí zámku měly své přesné místo, účelnost, odpovídající soudobé etiketě i společenským zvyklostem. Střední válcový pavilón – centrální stavba v zámecké architektuře – byl vyhrazen reprezentačním potřebám majitele zámku. V přízemí se nachází salla terrena, v patře lovecký sál, kde se shromažďovala společnost v době lovů a kde se konaly slavnosti a plesy. V křídlech byly místnosti určené soukromému i společenskému životu: salóny, ložnice, obytné pokoje. Hosté se sjížděli na čestné nádvoří, oddělené od parku řadou soch z dílny M. Brauna. Odtud se schodištěm vstupovalo do zámeckého interiéru. Koncem 18. století, kdy společenský život ve Veltrusích ožil, byly kolem čestného nádvoří přistavěny trakty budov pro hosty a úřednictvo v klasicistním barokním duchu. Ty uzavřely čestný dvůr z bočních stran. Severní strana nádvoří byla od ostatního parku oddělena mříží s kamennými podstavci, na nichž byly umístěny zmíněné alegorické plastiky. Uvnitř čestného dvora byl stále udržován menší francouzský parter. Interiéry veltruského zámku, které napodobovaly francouzský zámek ve Fontainebleau, se v původní podobě zachovaly jen částečně. Téměř neporušené celky představují salla terrena, čínský salónek, lovecký sál a tzv. sál Marie Terezie. Salla terrena byla koncipována jako prostor, v němž výzdoba stěn navazovala na otevřené pohledy do parku. Fresky, vytvořené podle předlohy – rytin francouzského grafika J. Gallota –, budí iluzi zřícenin a průhledů na slunečné mořské pobřeží a otvírají strop pohledem k fiktivní obloze. Odrážejí charakteristický rys šlechtické kultury 18. století – zálibu v kulise romantických krajin a stafáží. Stejně typově zajímavý je čínský salónek, který dokládá odobovou módní zálibu v chinoiseriích a japaneriích, která přišla v 18. století z Francie do střední Evropy. Orientálního ducha měl navodit celý interiér salónku. Dobové tapety s chinoiseriemi na stěnách tvoří rámec souboru nábytku, vyrobeného podle čínských vzorů, ale již přizpůsobeného evropských vzyklostem. Ten doplňuje čínský porcelán, ať již originální, či napodobovaný v evropských manufakturách konce 17. a 18. století. Slavnostním plesům a hostinám byl vyhazen lovecký sál. V něm jsou dva balkóny, které byly určeny pro hudebníky. Velice hodnotnou součástí interiéru jsou nástropní fresky rakouského malíře J. Pichlera z let 1764 až 1765. Symbolizují v postavách antických božstev Jitro, Poledne, Večer a Noc a vhodně tak dotvářejí symboliku plastik čestného dvora. Fresky spolu s křehkou ornamentikou štukatury a pastelovými nátěry stěn vytvářejí celek působící vzdušnou lehkostí. Sál Marie Terezie dokládá vztah hraběte Rudolfa Chotka k této panovnici (byl jejím ministrem) a její osobní návštěvu ve Veltrusích. Nábytek ve slohu Ludvíka XVI., benátská zrcadla, křišťálový lustr, vhodné textilie – to spolu s vitrínami s vídeňským porcelánem vyvolává atmosféru intimity a pohodlí tohoto sezónního šlechtického sídla. Ostatní místnosti byly již pozměněny dlouhodobým užíváním. Zachovaly se v nich však cenné tapety z druhé poloviny 18. století, holandské tapisérie, míšeňský a vídeňský porcelán, nábytek s bohatou intarsií, rokokové a klasicistní krby apod. V obrazové výzdobě převládají portréty rodu Chotků. Při restaurátorských pracích v l. 1956–1957 byla odkryta hodnotná barokní nástropní freska v tzv. jídelně z poloviny 18. století – scéna Judita a Holofernes. Interiér byl totiž značně pozměněn empírovou výmalbou, popřípadě zásahy v 19. století. Bezprostřední součástí zámeckého areálu je rozsáhlý přírodní park, přecházející v oboru a lužní les. Jeho plocha činí celkem asi 300 ha, z toho vlastní park má 116 ha, chráněný porost na 70 ha (státní přírodní rezervace). Zámecký park byl založen v tzv. francouzském slohu. Stromy, keře a květiny byly v něm zformovány plošně i prostorově do geometrických útvarů podřízených architektuře zámku. Park a celé zámecké okolí měly pevnou osovou kostru, odpovídající hlavní ose zámecké stavby. Typicky francouzské pojetí se však již tehdy omezovalo jen na nejbližší okolí zámku, kde vznikly pravidelně utvářené záhony a partery. Ve zbytku velkého parku (tj. asi na ploše 13 ha) se pravidelnost omezovala na rovný průsek vedoucí od přístupové cesty z Veltrus k zámku a pokračující patrně alejí i na druhé straně k severu, kde se rozkládala panská pole. Kolem poloviny 18. století se pravidelnost francouzského parku přežila. Do celé kontinentální Evropy pronikl z Anglie nový zahradní styl – tzv. anglický park, a to zpočátku v rázu romanticko-krajinářském: byly zdůrazňovány určité partie, které měly emocionálně působit na člověka. V tomto duchu rozšířil v r. 1764 a v letech následujících veltruský park Rudolf Chotek. Rozhodujících změn, značného rozšíření a uměleckého ztvárnění doznal však veltruský park až za Jana Rudolfa Chotka v l. 1784–1785. Jan Rudolf Chotek (1748–1824) byl synovcem hraběte Rudolfa Chotka, který mu panství odkázal již v r. 1770. Z původního veltruského panství, k němuž připojil další vsi, vytvořil rodinný fideikomisní celek a jeho dědicem ustanovil právě Jana Rudolfa Chotka; ten se však správy panství ujal až r. 1784. O tři roky později potom převzal i otcovo panství Nové Dvory u Kutné Hory, kde v l. 1802–1822 postavil zámek Kačinu. Jan Rudolf Chotek zastával řadu zemských i dovrských úřadů, zvláště úřad nejvyššího purkrabí Království českého (1790–1805) a prezidenta zemského gubernia (1802–1805); v l. 1804–1824 byl i předsedou Královské české společnosti nauk. Rozsáhlé povodně v první polovině 80. let 18. století změninyl podstatně tok Vltavy, která definitivně opustila své východní rameno, rozšířilo se však západní vltavské rameno a řeka získala téměř dnešní směr. V zájmu uchování charakteru ostrova bylo vybudováno nákladné regulační zařízení, které zajišťovalo přítok vody do opuštěného východního ramene. Současně Jan Rudolf Chotek rozšířil zámecký park do takového rozsahu, v jakém se dochoval dodnes. Vznikl tím typ parku zvaný okrasný statek. Pole ležící uvnitř veltruského parku zároveň plodila i působila esteticky. Byla rozdělena alejí s nějkolika remízky, uzavřenými stromovými kulisami parkových ploch. V pohledech ze zámku se stávali malebnou stafáží i lidé pracující na poli. V duchu krajinářského romantismu se do parku stavěly rozmanité objekty – pavilóny, mosty, jeskyně apod. Každá stavba sloužila hraběcí rodině k pořádání intimních oslav a svačin i k romanticky zabarveným kratochvílím. Po Laudonově pavilónu (1784, přestavba 1797), který ve svých základech skrýval stavidla k regulaci hladiny v kanále procházejícím parkem na místě někdjšího vltavského rameny, vznikl Chrámek přátel venkova a zahrad, klasicistní stavba v podobě glorietu z l. 1792–1794, a potom v rozmezí asi třiceti let pavilóny další. Zasvěcení některých z nich bylo opět odezvou dobových romantických nálad, jak dokládal například zmíněný Chrámek přátel venkova a zahrad, dále antikizující Dórský chrámek (též tzv. Malý templ, Jindřichův pavilón, z r. 1811), podobně i sedící socha antického boha Marta. Jako odezva egyptských prvků v empíru vznikl Egyptský kabinet se sfingou, střežící kamenný most. Odrazem orientálních zálib byla čínská bažantníce s přilehlou drobnou stavbičkou (též tzv. turecká zahrada). Jako daň dobové záliby ve středověku se objevila umělá zřícenina a jeskyně, dílo 19. století, v němž se romantismus ještě více rozšířil. Ozval se tu opět i kult Marie Terezie, který se odrazil ve stavbě Pavilónu Marie Terezie (z l. 1811–1813). Těchto pavilónů bylo mnohem více, často byly stavěny jen ze dřeva. Jen některé se dochovaly dodnes; stavby lehčí a dřevěné zanikly (například Modrý altán, ovčín, zmíněná bažantnice, turecká zahrada). Zámecký park byl na severu uzavřen gotizujícím Červeným mlýnem (u Všestud), kde romantismus spojoval s utilitarismem stavby a kde hlavní osa – alej – vyznívala. Západně od zámku, v jeho blízkosti státl dosud existující zámecký poplužní dvůr, zásobující potravinami hraběcí rodinu a její hosty, při přístupové cestě od emírové hlavní brány ve Veltrusích z počátku 19. století pak oranžérie (dnešní výstavní síň). V oboře mezi obcí a kanálem byl zaveden mimo jiné dodnes udržovaný chov daňků. Tvůrce parku připomíná socha R. van der Schotta, nizozemského zahradníka ve službách Jana Rudolfa Chotka. Po smrti Jana Rudolfa Chotka v r. 1824 ztratili jeho dědicové o zámecký park zájem. Od poloviny 19. století nastal jeho postupný úpadek. Regulací Vltavy koncem 19. století ztratil kanál, bývalé vltavské rameno, napojení na řeku; zůstala v něm jen stojatá voda s nepatrným přítokem podzemních pramenů. Teprve dnešní doba napravuje tyto prohřešky. Veltruský zámecký park nebyl však jen dějištěm kratochvílí. V r. 1754 tu hrabě Rudolf Chotek uspořádal "velký trh tovarů Královský českého", předchůdce pozdějších pražských vzorkových veletrhů; byly tu soustředěny nejrůznější výrobky z Čech, jež měly dokumentovat přednosti manufakturní výroby před prací rukodělnou. Trhu se tehdy zúčastnili obchodníci z celé Evropy a navštívila jej i císařovna Marie Terezie. I to dokresluje význam chotkovských Veltrus v tehdejší době. Chotkové drželi veltruský zámek až do r. 1945. Od poslední třetiny 19. století však upadali do dluhů a byli nuceni své kdysi rozsáhlé panství prodávat, až jim zbyly jen Veltrusy a Bělošice. Od posledních držitelů chotkovského majetku Karla a Livie Chotkových převzal zbytky veltruského velkostatku v r. 1945 československý stát. Veltruský zámek s parkem je dnes kulturní památkou. Roku 2002 zámek poškodila povodeň, od té doby postupně prochází rekonstrukcí. Roku 2009 byla v hlavní budově zámku instalována expozice, dokumentující obnovu památky po povodni..