Vrcholně renesanční palác, vznikl přestavbou starší renesanční budovy v letech 1563 až 1596. Palác postupně vlastnili páni z Hradce, Slavatové a Thunové. Dnes součást italského velvyslanectví.
Renesanční palác vznikl v 50. letech 16. století přestavbou dvou gotických domů. Dnešní vrcholně renesanční podobu pak komplex získal po roce 1558, kdy palác přešel do majetku pánů z Hradce. Mezi lety 1563–96 došlo k jeho rozšíření a zásadním úpravám exteriéru i interiéru. Na těchto úpravách se podílel stavitel Ulriko Aostalliho de Sala, výzdobu vytvořili malíři de Mariani, Graffer a Filg a kameník Rattych. Začátkem 17. století získali palác Slavatové z Chlumu a Košumberka, kteří, uskutečnili pouze drobné úpravy dvorní části a vystavěli v 80. letech 17. století vyhlídkovou věž. Po vymření Slavatů po meči v roce 1693 získali objekt v roce 1768 Thunové, kteří jej spojili se svým palácem v Nerudově ulici. Thunové v letech 1846–1847 přestavovali pouze interiéry a dvorní části. V letech 1911–1924 zde žil malíř Alfons Mucha. Palác v současnosti slouží velvyslanectví Italské republiky.
Milan Caha, 21.12. 2008
Dvoupatrový palác se dvěma dvory (třetí dvůr sdílí s palácem Thunovským). Hlavní průčelí je obrácenosměrem k Zámeckým schodům a je zdobeno výraznými renesančními štíty a vrcholně renesančními sgrafity. Fasáda do společného dvora s Thunovským palácem je z pol. 19. století. Vyhlídková věž má fasádu barokní. Přízemní místnosti si zachovaly renesanční klenby, v patře se zachovala raně barokní štuková výzdoba.
Milan Caha, 21.12. 2008
( Pavel Vlček (edt.), Umělecké památky Umělecké památky Prahy - Malá Strana, Academia, Praha 1999)
