Včelní hrádek

1045, kdy prý sloužil k ochraně „jílovců“, kteří v okolí dobývali zlato, je padělkem z konce 18. století. První historická zpráva je až z r. 1402, kdy byla tvrz nazývána Nussberk. Tehdy Jan Šimonův z pražského rodu Štuků prodal Hrádek s poli, vinicemi a ostatním příslušenstvím Jakubu Srbovi z Budyšína, spížníku krále Václava IV. Za husitské revoluce Hrádek zpustl; v 15. století se vždy uvádí jen les nebo dvůr Hrádek. V té době se stal trvalou součástí majetku patřícího k Markvartovskému domu v Jílovém, později zvanému „dům Mince“. Ve 30. a 40. letech 15. století byl Hrádek a Markvartovský dům s příslušenstvím v držení Markvartů z Hrádku a pak jej vlastnil Václav Valečovský. Od r. 1458 byl majetkem nobilitovaného pražského měšťana a pozdějšího královského podkomořího Samuela Velvara, později zvaného Samuel z Hrádku a Valečova. R. 1484 prodal Samuel z Hrádku Hrádek a Markvartovský dům Václavu Holcovi z Květnice. Počátkem 16. století jej vlastnil nejvyšší mincmistr Vilém Kostka z Postupic. V 16. století střídal tento majetek často držitele z řad měšťanů i drobných šlechticů. R. 1590 jej držel známý alchymista Eduard Kelley, jemuž byl r. 1591 konfiskován. Koncem 16. století jej koupil Kryštof Želinský ze Sebuzína. Tehdy byla tvrz už zpustlá. Během třicetileté války zpustl také dvůr, obnovil jej až r. 1695 jílovský primas Ignác Schönpflug, který jej však brzy prodal pražskému měšťanu Václavu Nigrínovi. Během 18. století se majitelé Hrádku střídali v rychlém sledu, až r. 1789 koupil statek krajský hejtman Karel Josef z Bienenberku, který záhy postavil nedaleko zřícenin staré tvrze nový zámek, nazývaný od té doby podle jména stavebníka Včelní hrádek. Bienenberk shromáždil na Hrádku mnoho starožitností, zejména památky na sv. Prokopa. Po jeho smrti přecházel statek z ruky do ruky až do první poloviny 20. století. Od r. 1947 byl Včelní Hrádek majetkem města Jílové..

Jméno své obdržel Hrádek buď od pradávné ohrady aneb od opevněného dvorce. Hrádek sice patřil ode dávna k šosu města Jílového, to však nevadilo, že mohl býti opevněn, Máme sice tištěnou listinu, že kníže Břetislav l. 1045 daroval hrad Hrádek klášteru Ostrovskému, ale zápis ten nepatří ani do druhu tak zvaných podvržených listů, nýbrž jest holý výmysl z konce 18. století. Němci Jílovští dali Hrádku jméno Nusperk; tak jej nazýval i kněz Johánek Šimonovic z Prahy, když jej prodal Jakubovi Srbovi z Budišína pícníku královu. V. 15. st. Hrádek zpustl byv bezpochyby za válek náboženských vypálen a přestal být i pevností. L. 1484 koupili jej Vácslav Holec z Květnice a Hron z Poříčí od Jiříka od Ptáka. V rodě Holcův zůstal až do r. 1420, kdež Vilém Kostka z Postupic stvržil pustý dvůr Hrádek. Kromě toho měl doly na horách zlatých Jílovských a mlýn Žampašský. Když l. 1522 zemřel, prodán pustý Hrádek Jaroslavovi Konarovskému z Libanic. Po celé 16. století byl Hrádek pustým. Byl majetkem známého dobrodruha Kelleye, po jehož pádu prodán k Břežanům. Od konce 17. století byl v držení městských rodin. V 18. st. nabyl ho známý badatel Karel Josef z Bienenberka, hejtman kraje Kouřimského, jenž vystavěl nynější zámeček a dal mu jméno Včelní Hrádek..