
Velká obec Strančice je prvně připomínána r. 1404 a dnes má přes 1700 obyvatel. Má nádraží na frekventované trati 221 z Prahy do Benešova a díky tomu výborné a časté spojení s hlavním městem. Leží na silnici III. třídy, která vychází ze silnice II/107 ve Svojšovicích a vede k silnici II/508 v Mirošovicích. Ve Strančicích ji křižuje další silnice III. třídy, která vede severojižním směrem od Tehova do Kunic. Obcí prochází zelená turistická značka od Velkých Popovic, která pokračuje k východu do Mirošovic. Právě u tohoto pokračování stojí asi 200 m od vchodu na místní hřbitov v lese Jedlovci nad studánkou novorománská kaple sv. Anny. Bohoslužby se tu konají každý měsíc po celé letní období počínaje květnovým otvíráním studánek. V červenci se pak koná anenská pouť.
Turistickou zajímavost představuje několik kroků před kaplí pod stromy pamětní kámen, který připomíná návštěvu prezidenta T. G. Masaryka na tomto místě r. 1925.
Stalo se to r. 1820. Očním neduhem stižený rolník měl vidění s výzvou, aby našel v lese Jedlovci pramen vody pod vysokou jedlí a jeho vodou si oči vymýval. Poslechl a skutečně se uzdravil. Z vděčnosti za to pověsil na mohutnou jedli obraz sv. Anny a místo se stalo cílem četných procesí. V r. 1827 nechal páter Hynek, kněz piaristického řádu, který na zdejším statku hospodařil, mohutnou jedli porazit a obrázek přemístit na jednu sousední. Když však kmen naložili na nový, bytelný vůz, ten se nepochopitelně rozlámal. Přivolaný kovář a kolář si nemohli záhadu vysvětlit, neboť šlo o nejbytelnější vůz, který zhotovili. Poražený kmen musel být rozřezán na několik kusů a tím byl znehodnocen. Páter Hynek pochopil, že udělal chybu, a rozhodl se jako pokání na místě postavit kapličku, pro niž sám namaloval obrázek sv. Anny. Brzy potom však zemřel, takže svůj slib nemohl splnit. V r. 1883 nastalo velké sucho a s ním nedostatek krmiva a celková neúroda. V tísni se obyvatelé Strančic obraceli s modlitbou ke sv. Anně a rozhodli se postavit malou kapličku. Ta byla ještě téhož roku postavena zednickým mistrem Josefem Hamáčkem, byla však tak malá, že v ní mohli stát nejvýše tři lidé. Kaplička i studánka byly slavnostně vysvěceny a každoročně sem putovaly davy lidí. V r. 1892 se občané konečně rozhodli postavit větší a důstojnější kapli, ve které by mohly slouženy bohoslužby. Z milodarů a sbírek vznikla skutečně nová stavba v novorománském slohu, a to podle plánů pražského stavitele Václava Pařízka. Samotnou stavbu vedl opět Josef Hamáček. Práce sice dovedly stavbu až pod střechu, pak však byly pro nedostatek prostředků zastaveny. V r. 1895 se stavby ujal řád piaristů, nechal ji na vlastní náklad dokončit a vybavit oltářem z kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Jedna příznivkyně z Prahy pak do kaple zajistila sochy sv. Anny a andělů, původně z kostela sv. Štěpána na Novém Městě pražském. K vysvěcení kaple došlo v červenci 1896. K opravě kaple za přispění občanů došlo r. 1943 a v r. 1946 bylo pro ni zakoupeno harmonium. Další oprava proběhla r. 1971. V následujících letech však došlo k několika vloupáním, při nichž došlo k odcizení obrazu, tří soch a svícnů. Rovněž byl poničen oltář a socha sv. Anny. Nyní již je kaple opět v dobrém stavu a je trvale udržována. U studánky, která je před vchodem, je upozornění, že voda není pitná. Její léčivé účinky nebyly sice vědecky prokázány, ale bylo zjištěno, že těmito místy probíhají žíly uranové rudy a voda je velmi slabě radioaktivní. V některých případech proto léčivý účinek skutečně mít mohla a příběh, který stojí na počátku historie kaple, může mít pravdivý základ..