
Ves Klášterní Skalice se zámkem a zbytky kláštera se nachází 3 km severně od města Kouřim.
Zámek stojí v areálu zemědělského dvora. Jedná se o prostou jednopatrovou budovu. Severní strana přiléhá ke zrušené kapli Pany Marie. Severně od zámku stojí 10 m vysoký gotický pilíř, poslední památka na zaniklý klášterní kostel.
Část zámku slouží jako skladiště, část jako byty.
V okolí stojí za zhlédnutí zejména staré královské město Kouřim, jedno z nejstarších původních slovanských osídlení u nás, s částečně zachovanými hradbami a zejména pak skanzen – Muzeum lidových staveb. Otevřen je od března do prosince denně, mimo pondělí.
Poslední pozůstatek po katedrále je zbytek gotického pilíře, který stojí severně od nynějšího zámku. Za husitského povstání byl v roce 1421 celý areál vypálen a pobořen, mnišský sbor byl částečně z opatství vyhnán, částečně pobit. Majetku a pozemků se zmocnila husity obsazená Kouřim a rozdělila je do necírkevních rukou, zprvu do měšťanských a později do šlechtických. Za Viléma Zuba z Landštejna byl r. 1481 klášter obnoven. Vzhledem ke stálým hospodářským těžkostem klášter r. 1553 opět zanikl a klášterní budovy byly ponechány svému osudu. V r. 1690 z iniciativy opata sedleckého kláštera byl klášter opět obnoven. Původní klášterní objekty však již byly zpustlé a proto byly postaveny budovy nové. Místo gotického kostela byla postavena pouze nevelká barokní kaple Panny Marie. Obnovený klášter byl definitivně zrušen za josefínských reforem a od náboženského fondu jej v roce 1819 koupil Jiří Dörfel. Ten začal obytnou budovu kláštera přestavovat na zámek. Jeho vnučka, provdaná za Antonína Lederera zdědila Klášterní Skalici v r. 1833 a za ní se v r. 1844 poprvé připomíná zámek. Antonín Lederer v r. 1872 prodal zámek i s dvorem Janovi II z Lichtenštejna. Tehdy byla zámecká budova opět přestavěna a získala dnešní podobu. Přízemí bylo upraveno jako byt správce dvora a v patře byly zřízeny sýpky a skladiště. Při pozemkové reformě ve 20. letech minulého století se zámek stal sídlem zbytkového velkostatku a v padesátých letech přešel do správy JZD. Zemědělskému podniku patří i v současnosti.