náhrobek Františka Hilmara

Jeho rodiče měli malé hospodářství a pekařství. Svá dětská léta prožil doma, kde navštěvoval obecnou školu u tehdejšího učitele Víta Šádka, který ho učil také hrát na housle, harfu, flétnu a klavír. Ve svých 9 letech uměl Hilmar skutečně již hrát na housle, flétnu i klavír. Ještě mu nebylo ani 14 let, když se vydal s novopackou kapelou do světa. Procestovali Rusko, Německo, Polsko i jiné země a Hilmar byl přes svoje mládí uznávaným vedoucím tohoto souboru. Přes množství výhodných nabídek se vrátil do rodného kraje. Jednoho dne přišel jako patnáctiletý s kapelou do Kopidlna. Jeho nevšedního hudebního talentu si povšiml místní farář F. A. Vacek, jinak přítel Jungmannův, a nabídl mu, zda by se nechtěl stát učitelem. Mladý Hilmar tuto nabídku přijal a začal navštěvovat několikatýdenní učitelský kurs v Jičíně. Protože na pomoc rodičů spoléhat nemohl, vydělával si potřebné peníze ke studiu a obživě hudbou. Po absolvování kursu nastoupil své první místo jako učitelský pomocník na školu v Kopidlně. Později působil jako filiální učitel v Kolíně a ve Střevači, odkud se v roce 1838 jako 35letý vrátil opět na školu v Kopidlně, kde působil dalších 35 let. Kromě hudby učil pravopisu a češtině, která se stala jeho nejoblíbenějším předmětem. Hilmar miloval svůj národ, a to nejen jako pedagog, ale i ve svých skladbách. Z těchto pramenů vznikla jeho polka, která se stala českým národním tancem. Postupně pronikla až do Vídně, představila se v Paříži i Miláně a pak pronikla do Německa. Hilmar napsal přes 200 tanců, ale jeho slávu založila především polka Esmeralda. Uměleckou úroveň jeho skladeb oceňoval zejména Bedřich Smetana, který se jako obdivovatel polky stal jeho pokračovatelem

Hilmar bydlel půl století velmi chudě a skromně v malém domku v nynější Husově ulici, na němž je umístěna pamětní deska. Byl nejen učitelem a muzikantem, ale také náruživým včelařem. Měl svoji vlastní kapelu, a tak o poutích a posvíceních i jiných příležitostech zaznívaly jeho polky, valčíky i kvapíky. Často hrával také panstvu na zámku nebo v kostele. Zemřel v Kopidlně jeden den po svých 78. narozeninách. V čele jeho hrobu se žulovými obrubníky je postavena na nízkém podstavci s římsou životní socha Krista s křížem. Podstavec sochy je obdélníkového půdorysu a v jeho přední části je umístěna mramorová deska s nápisem a nad ní v kruhovém rámečku Hilmarova podobizna. Podstavec je zakončen nízkou profilovanou římsou. Na ni nasedá čtvercový nízký vlastní podstavec sochy v životní velikosti. Kristus je oblečen do splývavého oděvu s dlouhým řaseným pláštěm sepnutým na prsou. Stojí na levé noze s pravou vykročenou, bosý. Pravá žehnající ruka je pokrčmo vzpažena. Levá je rovněž pokrčena a drží ve výši ramen kříž s dlouhým svislým ramenem, které je opřeno o zem u Kristových nohou. Socha je pískovcová a je dílem Hilmarova krajana, sochaře Antonína Suchardy (1843-1911), příslušníka rozvětveného uměleckého rodu z Nové Paky. V současné době je Kristova socha z r. 1881 nově restaurátorsky opravena.