Berchtold

Vstup byl v ose jižního průčelí. Po stranách krátké chodby v přízemí byly dvě obdélné místnosti, každá se třemi okny na jih a jedním na západ/východ a s valenými klenbami. Na konci chodby byly schody do patra a do sklepů. V zadní části pak byly dvě čtvercové místnosti opět s valenými klenbami. První patro mělo podobné dispozice. V roce 1904 proběhla razantní přestavba. Starší budova byla prodloužena směrem na západ o celých 17 metrů. Ve středu jižního průčelí byla postavena věžička nad ozdobným štítkem, krátká západní a východní průčelí získala na všech třech stranách vysoké štíty. Nová část zámku byla rozdělena střední chodbou na dvě části s nestejně velkými místnostmi po stranách. Letopočet přestavby je datován mozaikou v chodbě za vstupem do novější části. Menší úpravy zřejmě proběhly i v roce 1910 (erb na desce v jižním průčelí mezi okny prvního patra). Další zásahy provedla v 2. polovině 20. století československá armáda (předělení místností, zřízení umývárny v jihovýchodní části). V parku byly postaveny užitkové budovy a samotný park téměř zanikl. Po opuštění areálu armádou zámek rychle chátral, a to až do roku 2005, kdy byla zahájena tzv. revitalizace (termín dokončení v roce 2009)..

Ves byla centrem samostatného šlechtického statku rodu "z Vidovic". Prvním z nich je jmenován Vavřinec z Vidovic v roce 1388, po něm zdědili zboží synové Beneš, Jakub a Jan. Současně s nimi je zmiňován také Bohuněk z Vidovic v letech 1412 a1416. Naposledy se píše v roce 1437 o Janovi. Sídlo zaniklo pravděpodobně v 2. polovině 15. století. Ves pak byla několik století rozdělena – část tvořil svobodnický statek, zbytek byl rozdělen mezi několik panství. V 18. století patřila ves s poplužním dvorem ke statku Velké Popovice. Od roku 1808 náležela ke statku Chlum. V roce 1837 jsou uvedeni jako majitelé manželé Josef Jan a Prokopina Brzorádovi, v jejichž držení byl statek až do 70. let 19. století. Když se jejich dcera Eleonora vdala za Rudolfa Kainze, byl v roce 1877 do zemských desek zapsán samostatný statek nazvaný Vidovice. Ti jej koncem roku 1894 odprodávají manželům Janu a Marii Milnerovým – už jako zámek. Ten pak vlastnil jeden rok Jaroslav Blažek, pak přešel na Otakara Berchtolda a jeho ženu Katuši. Po Otakarově úmrtí v roce 1918 obdržela polovinu zboží jeho dcera Juliána, provdaná za Emila Schnöblinga. Tato rodina pak držela statek až do roku 1945, kdy na něj byla 5. listopadu vsazena národní správa. Poté krátce užívala zámek československá armáda, která jej opustila počátkem 90. let 20. století. Po roce 1990 byl areál se zámkem převeden na obec, v roce 1993 prodán soukromé firmě, která celý zámek a areál velmi zadlužila a nechala zchátrat. Od roku 2005 probíhá díky novým majitelům rozsáhlá rekonstrukce, kterou byl zámek upraven na hotel, Dětský ráj a sportovní centrum..