
Projekt stavby zámku, patrně inspirovaný návrhy zahradní architektury J. B. Fischera z Erlachu, vypracoval G. B. Alliprandi. Stavební práce řídil G. A. Pessina, štuky provedl Domenico Spezza a kamenické práce vyhotovil G. P. Toscana. Ve 2. pol. 18. stol. došlo k dílčím úpravám, které pozměnily především interiéry. Budova je třípatrová s elipsovitým středem, v němž jsou hlavní společenské místnosti. Ve dvoupatrových obdélníkových křídlech se nacházejí místnosti obytné. Sál, probíhající více patry, byl neorenesančně upraven a vyzdoben nástropní malbou Emila Lauffera. Přízemní hospodářské budovy z 80. let 18. stol. vytvářejí velký čestný dvůr francouzského typu. V současné době prochází zámek rekonstrukcí.
Obec Liblice je připomínána již ve 2. pol. 14. stol. Roku 1669 se ujal panství Daniel Norbert Pachta. K výstavbě zámku však došlo až za Arnošta Josefa Pachty z Rájova. Stavba byla zahájena po přípravných pracích na slavnosti 4. července roku 1699 a dokončena v roce 1706. Zámek má velice zajímavé řešení s velkým čestným francouzským dvorem uzavřeným hospodářskými budovami a mřížovou zdí. Zámek od roku 1952 vužívá AV ČR ke konání vědeckých konferencí, kongresů a symposií.
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.