Návodní strana z pravého břehu
© Ivan Grisa 01/2011
Most převádí přes Labe silnici I/9 Praha - Mělník - Jestřebí - Rumburk. Parkování je možné u restaurace Na Štěpáně, která nabízí kvalitní, ale cenově poněkud nadstandardní služby. Po pravém břehu Labe je možno k procházce využít bývalou potahovou stezku (lze po ní dojít do Neratovic či Mělníka). Na levém předmostí zastavují příměstské autobusy (relativně často i ve volných dnech).
Most leží převážně na katastru Klů, i když "za svůj" ho bere především obec Obříství. Katastrální hranice totiž vede osou starého koryta Labe, které leželo jižněji.
Při pěším pohybu po silnici I/9 je třeba dbát velké opatrnosti vzhledem k vysoké rychlosti jízdy většiny řidičů. Na Štěpánském i dalších navazujících inundačních mostech na pravém břehu chodce chrání svodidla, mimo mosty je však vystaven atakům projíždějících vozidel.
Štěpánský most přes LabePřechod přes řeku střežila nedaleká tvrz Libiš (viz heslo). Existence přívozu v těchto místech má dokládat i pověst o konfliktu svatého Vojtěcha s pohanskými převozníky, který připomíná balvan uprostřed kaple v nedalekém hájku. Přívoz byl důvodem ke vzniku dodnes slavné restaurace Na Štěpáně, která vznikla jako formanská krčma. Ani stavba císařské silnice z Prahy do Mělníka, která nahradila původní cestu, nevedla k náhradě přívozu mostem. Dřevěné mostní objekty překračovaly jen koryta stok a potoků na pravém (kelském) břehu Labe. Až regulace řeky, prováděná počátkem 20. století (viz též heslo zdymadlo Obříství), umožnila stavbu pevného spojení obou břehů. V letech 1910–12 byl postaven ocelový most, který je pozoruhodný použitým uspořádáním nosníků a způsobem založení labského pilíře. Ing. Karel Šimek, pozdější profesor VUT Brno, navrhl most, nesený konsolovými trojpásovými nosníky. Jediný pilíř, umístěný ve středu mostu a vyvrcholený branou s cimbuřím, dává mostu vzezření, podobné klasickým "řetězákům", se kterými však nemá konstrukčně žádnou souvislost. Obdobná konstrukce byla v celé monarchii použita kromě Obříství údajně jen na mostě přes Tisu u Tokaje. Most má prvenství i v užití železobetonového kesonu pro založení středního pilíře místo do té doby užívaných komor ocelových. Keson měl rozměry 14,28 x 4,80 m a byl zapuštěn 8,85 m pod normální hladinu vody. Výrobu ocelové konstrukce provedla Pražská mostárna (součást První českomoravské továrny na stroje), stavební část zajistila firma Müller a Kapsa, jejíž spolumajitel Ing. Vojtěch Kapsa byl průkopníkem betonových kesonů v Čechách. Most byl postaven v souladu s dobovými nepříliš vysokými zátěžemi silnic. Vozovka měla šířku jen necelých 5 m, chodníky vedly uvnitř konstrukce. Tyto parametry přestaly postačovat. Proto v letech 1957–58 proběhla první velká oprava mostu, při které byly chodníky (každý o šířce 1,2 m) vyneseny na konsolové nosníky vně konstrukce a vozovka se tak rozšířila na 6,6 m. Další oprava mostu se uskutečnila roku 1998, zatím poslední po velké povodni v srpnu 2002. Od roku 2003 tak ocelovou konstrukci mostu chrání před korozí metalizace a nový nátěr, obnovena byla vozovka, vyměněny mostní uzávěry, sanována byla celá spodní stavba (pilíř, opěry, odvodnění). Celková délka mostu činí 95,55 m (dvě stejně dlouhá pole), výška pilíře nad vozovkou 13 m..
|
Přihlášení |
