Trutnov

Smlouva mezi oběma bratry dokládá, že hrad byl oddělen od vlastního města příkopem, zdí a mostem. Příkop pravděpodobně procházel dnešní Školní ulicí a mezi muzeem a kostelem, kde je doložen archeologickým průzkumem. Existence hradního příkopu směrem do města dokládá obranné tendence hradu proti trutnovským měšťanům. Nevelký lichoběžníkový čtyřkřídlý objekt ve svém přízemí obsahuje gotické zdivo v severním křídle. Tyto prostory slouží dnes jako vinárna. Podobu a půdorys trutnovského hradu ozřejmí až podrobnější stavebně historický a archeologický průzkum..

Na severní straně města vznikl hrad jako doplněk opevnění. Pravděpodobným budovatelem trutnovského hradu byl Idík ze Švábenic, který byl purkrabí moravského hradu Bítova. Po jeho smrti (1274) význam rodu Švábeniců klesal, proto syn Vítek ze Švábenic postupuje město i s hradem králi Václavu II., tím se stává Trutnov královským městem. Hrad se stává sídlem trutnovského manského soudu, kterému předsedá králův zástupce – lovčí, později hejtman. Pod tento soud spadá 30 lén a dvě města. Po vymření Přemyslovců byl Trutnovský kraj zastavován, od Jana Lucemburského jej do zástavy získává Jan z Vartemberka, po jeho smrti v lednu 1316 jej Jan Lucemburský převádí na svého oblíbence Půtu z Turgova, ale vymínil si držení města Trutnova s hradem, což je první zmínka o existenci hradu. Půta z Turgova neměl Trutnov v držení dlouho, v roce 1329 výměnou za Zhořelecko jej doživotně postupuje javorskému knížeti Jindřichovi, který zde vládne až do své smrti v roce 1337 a Trutnov se vrací zpět králi. V listině krále Jana Lucemburského z roku 1340 potvrzuje samostatnost manského soudu, celý kraj byl vyňat z pravomoci zemských i krajských úředníků. Tento stav platil až do roku 1539. V roce 1344 Karel IV. zastavuje Trutnovský kraj Petrovi z Rožmberka. V roce 1365 zapisuje Trutnovský kraj opolským knížatům Vladislavovi a Bolkovi, s podmínkou, že se vlády ujmou až po smrti svídnického knížete Bolka a jeho manželky Anežky. Po smrti Anežky Svídnické přechází Trutnovsko na krále Václava IV., který jej v roce 1399 udělil své druhé manželce Žofii Bavorské – tím se staly Trutnov a Dvůr Králové věnnými městy a byly pod správou podkomořího věnných měst. Na počátku husitských válek byl Trutnov i s hradem dobyt Janem Žižkou, město bylo vypáleno a hrad byl obsazen husitskou posádkou. Trutnov náležel pod správu Pražanů a podléhal hejtmanovi Diviši Bořkovi z Miletínka. Po smrti Jana Žižky se Trutnov přiklonil ke straně sirotků, v roce 1437 jej pravděpodobně dobyli táborité, kteří se vraceli ze spanilé jízdy ze Slezska a dosadili si svého hejtmana a kněze. Král Zikmund věnoval město Trutnov své manželce Barboře Cejlské, ta jej zastavuje Hanušovi Welflovi z Varnsdorfu. Totéž udělali králové Ladislav Pohrobek a Jiří z Poděbrad, v posledním případě s odůvodněním, že opravil hrad. V roce 1484 Hanuš Welfl z Varnsdorfu postupuje své zástavní právo svému zeťovi Bedřichovi ze Šumburka. V roce 1484 připisuje král Vladislav 150 kop českých grošů Bedřichovi ze Šumburka na opravu sešlého hradu. Po smrti Bedřicha v roce 1493 přešlo Trutnovsko a Trutnov na jeho pět synů a v nedíle jej drželi až do roku 1514. Tehdy ve sklepích věže hradu poskytli úkryt třem penězokazcům a ve strachu z prozrazení nechali zavraždit tehdejšího hejtmana trutnovského hradu Jiřího Javornického. Vražda vyvolala nejistotu na celém panství a byla taky jednou z příčin pozdějšího zániku trutnovského manského soudu. V roce 1515 si bratři Heřman a Karel ze Šumburka rozdělují Trutnov rovným dílem. Díky zápisu o rozdělení máme popis hradu z té doby. Trutnovský hrad byl od města oddělen hradební zdí, příkopem a mostem. Heřman ze Šumburka se brzy zadlužuje a dluhy řeší prodejem své části Trutnova v roce 1521 Vilémovi a Janovi Krušinům z Lichtenburka a uchyluje se na hrad Žacléř. V letech 1527–1532 zastává hejtmanský úřad Jan Krušina z Lichtenburka, který je ale za různé násilnosti odsouzen zemským soudem ke ztrátě hrdla, cti i majetku a jeho část trutnovského panství připadá královské komoře. Královská komora ho do čtyř let postupuje Kryštofovi z Gendorfu, část města získává Jiřík Bucký z Varndorfu. V roce 1526 získává druhou polovinu po smrti Karla ze Šumburka jeho sestra Beatrice a od roku 1530 její manžel Adam Zilvár z Pilníkova. Ten nutil trutnovské měšťany k nebývalým povinnostem, až nakonec proti hradu postavili děla. Konflikt měšťanů a Adama Zilvára z Pilníkova se donesl až na královský dvůr a tam se začalo jednat o vyplacení trutnovského panství z rukou tří zástavních pánů. Od 15. 2. 1544 vlastní město Trutnov královna Anna a správcem se stal Volf z Vřesovic. V roce 1547 je městu za účast v protikrálovském odboji zabaven majetek a král Ferdinand I. jej postupuje svému oblíbenci Kryštofovi z Gendorfu. Po první čtvrtině 16. století postupně zaniká jeho funkce jako centra manského kraje a trutnovský hrad začíná ztrácet na významu. Hrad začíná chátrat a jeho oprava je stále potřebnější, v roce 1538 povoluje král Gendorfovi, držiteli poloviny hradu, prostavět 400 kop grošů. V roce 1547 se stává majitelem celého hradu a přistupuje k rekonstrukci hradu, boří věž a hrad přestavuje v pohodlný renesanční zámek. Kvůli sporům s měšťany přepisuje v roce 1560 trutnovské panství na svoji dceru Eustachii. Ta ho postupuje v roce 1563 na svého zetě Viléma Miřkovského ze Stropčic, kterého po osmi letech zbavuje komorní soud držby s odůvodněním, že jde o věno královny. Královna dává trutnovské panství s hradem do užívání městu Trutnov s podmínkou vyplacení odstupného Vilému Miřkovskému ze Stropčic. V roce 1578 získává zámek novou střechu, v roce 1588 pokračují stavební úpravy. Na opravy zámku město nestačilo, tak jej trutnovští za povýšení na královské město postupují v roce 1591 zpět koruně. Na zámku se usídlil královský hejtman Felix Kuneš Táborský z Jemník, který až do své smrti v roce 1598 přistupuje k rozsáhlým opravám zámku. V roce 1599 schvaluje stavovský sněm prodej zámku městu Trutnov. V roce 1621 byl majetek městu zabaven za účast na stavovském povstání a kupuje jej Marie Magdaléna Trčková. V roce 1628 byl zámek městu navrácen. V září 1644 město dobyli Švédové a zámek byl částečně poničen, zanedlouho poté zkázu zámku dokonalo císařské vojsko, které jej zapálilo. Zámek byl v druhé polovině 17. století částečně opraven a při selských bouřích v roce 1775 v něm byly ukryty cennosti a městské listiny. Koncem 18. století byly v zámku zřízeny sklady soli a město zámek darovalo císaři Josefovi II. Zámek město odkupuje zpět od císaře Ferdinanda V. V rozmezí let 1852–1853 byly pozůstatky zámku přestaveny na reálnou školu. Dnes budova slouží jako sídlo Muzea Podkrkonoší..