
Obec a zámek Chlumín leží 8 km jižně od Mělníka. Obec je přístupná autobusovou dopravou ze silnice Kralupy nad Vltavou Neratovice a Mělník.
Zámek je současnosti je využíván Umělecko průmyslovým muzeem v Praze jako depozitář a je veřejnosti nepřístupný.
Je obehnaný nevkusným plechovým plotem.
Nedaleko zámku stojí barokní farní kostel sv. Maří Magdalény - vysoká rozložitá stavba velmi složitého půdorysu. Od roku 1989 byl kostel celkem desetkrát vykraden. Nyní již není co ukrást. Na náměstí stojí morový sloup, darován, jako symbol obětem řádícího moru, vévodkyní Annou Marií Toskánskou v roce 1729.
V roce 1559 se v držení Chlumína uvádějí Kyšperští z Vřesovic, kteří na místě staré tvrze vystavěli novou renezanční tvrz, která se již nazývala zámkem. Ten dále často střídal majitele. V letech 1675 – 1726 patřil Chlumín Údrčským z Údrče, kteří na přelomu 17. a 18. století zámek barokně přestavěli. Další úpravy byly prováděny v průběhu 18. století za Anny Marie Toskánské, která Chlumín koupila. V roce 1802 zřídili tehdejší majitelé Chlumína, Chotkové, na zámku školu a současně zde bylo sídlo farního úřadu. Jako škola sloužil zámek až do začátku 20. století. Po roce 1945 sloužil zámek k obytným a hospodářským účelům státního statku. V 80. letech 20. století byl zámek opraven..
Velflovici se před r. 1344 Chlumín rozdělili na několik dílů a zdejší zboží bývalo rozděleno až do začátku 15. století. V r. 1420 udělil král Zikmund Chlumín Václavu Myškovi z Hrádku, od jehož dědiců získali r. 1507 městečko Šelmberkové a poté jejich nástupci Krajířové z Krajku a na Mladé Boleslavi. Kunrát z Krajku prodal městečko kolem r. 1529 obci Většího Města pražského. V té době již nebyla chlumínská tvrz obývána a postupně pustla; příkopy byly napuštěny vodou a užívány jako rybník. Po porážce odboje proti Ferdinandu I. r. 1547 zastavil král Chlumín Anně z Biskupic, manželce Adama Lva z Rožmitálu. Později jej získali Kyšperští z Vřesovic (uvádějí se zde v l. 1559, 1602 – 1643), kteří na místě zpustlé staré tvrze vystavěli novou, renesanční tvrz, později v pramenech nazvýanou zámkem. V příštích desetiletích se v jeho držení vystřídala řada majitelů, kteří zde však většinou nesídlili a objekt postupně propadal zkáze. V l. 1675 – 1726 patřil Chlumín Udrčským z Údrče, kteří na přelomu 17. a 18. století zámek barokně přestavěli. V přízemí i patře byla prolomena další okna a celý objekt, postavený téměř výlučně z kamene, dostal nové omítky. Barokní přestavba ponechala objektu původní půdorys a podle dnešního stavu lez soudit, že nebyla prováděna se vší důsledností, neboť některé renesanční prvky (ostění, okna) zůstaly netknuty. Další úpravy zámku, kostela a kaple byly prováděny i v 18. století, za nástupců kněžny Anny Marie Toskánské, která Chlumín koupila v r. 1726 od Karla Evžena Údrčského z Údrče. V r. 1802 zřídili tehdejší majitelé Chlumína, Chytkové, na zámku školu, do níž místní mládež chodila až do začátku 20. století, kdy byla v obci postavena nová školní budova. Současně zde bylo sídlo farního úřadu. Po r. 1945 sloužil chlumínský zámek k obytným a hospodářským účelům státního statku. V současné době jsou zde prováděny stavební úpravy pro budoucí využití objektu který má sloužit jako depozitář Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Z původního zařízení interiéru se zachovaly pouze dveře s rokokovými figurálními malbami.