
Hradiště zaujímalo ostroh náhorní planiny, ohraničené z jihozápadu příkrým údolím Deberského potoka a na východě planinou u Evaně. Na severu má svah podobu teras. Ostrožna je plochá, v nadmořské výšce 290 m a převyšuje hladinu potoka o 80 až 90 m. Opevnění je dnes zachováno především v podobě valu ohraničujícím severní okraj, které na východě pokračuje obloukem přepažujícím přístupovou stranu. Na jižní straně pak val končí a jeho celková délka je 520 m, přičemž ohrazuje plochu 6,75 ha. Na východní straně dosahuje opevnění výšky 1 až 3 m a v patě je široké až 12 metrů. Jeho základ byl tvořen zhutněnou zeminou, na níž byl uložen násep ze sprašové hlíny zpevněný dřevěnou konstrukcí. Korunu náspu tvořila palisáda, zesílená zespoda naskládanými kameny.
Hradiště nedaleko Stradonic, místo zvané Na Šancích, Na Valech nebo také Na Hradbách, je původně opevněná lokalita z doby halštatské, osídlená snad také v mladší době bronzové. Podle výzkumu, prováděného v letech 1975–78 Z. Smržem, bylo hradiště u Stradonic spíše refugiem, tedy místem dočasně opevněným. Bylo osídleno od doby halštatské do časně laténského období. Lidé zde žili i dříve, což dokazují sporé nálezy ze středního paleolitu (300 tis. let až 40 tis. let př. n. l.), neolitu (5500–4500 let př. n. l.), doby římské a raného středověku. Zajímavé je, že zdejší místo zkoumali i nestoři české archeologie Ludvík Šnajdr (1891) a také Josef Ladislav Píč (1909).
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.
Na hradní skále Trenčianského hradu je římský latinský nápis z období Římské říše, který je nejstarším nápisem na Slovensku a býval taky nejstarším nápisem v tehdejším Československu. Majestátní Trenčianský hrad patří k nekrásnějším hradům na Slovensku a jeho mohutná Matúšova věž je výraznou dominantou celého kraje. Z podhradí Trenčianského hradu se na řece Váhu vyvinulo město Trenčín s mnoha historickými a kulturními památkami.