Balvan zvaný Slouha, Klepec I.
© Jiří Čížek 04/2006
Zatopené lůmky obklopené mokřadní vegetací poskytují v oblasti Klepec II vhodné podmínky pro růst vzácné bublinatky jižní (utricularia australis), která je uváděna v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR jako druh vyžadující další pozornost. Ze živočichů jsou tu zastoupeny některé ohrožené druhy. Patří mezi ně lejsek šedý (muscicapa striata), který zde byl vypozorován v rodině se třemi mláďaty v křovitém porostu při severní hranici Klepce. Dalším ohroženým druhem je užovka obojková (natrix natrix). Ta byla spatřena ve větším jezírku, jehož okolí jí skýtá vhodné příležitosti pro zimování. Přítomnost tohoto hada je nepřímým důkazem pro výskyt dalších obojživelníků.
Ocitli jsme se na vrchu Klepci ve výši 358 metrů nad mořem. Původ tohoto zvláštního jména nás zavádí až k holandskému slovu klippe, jež ve 14. století přešlo v německé klëp a znamenalo „svislé skály“ nebo „útesy“. Výška vrchu byla poprvé změřena v letech 1851–1852, kdy „Klepetz“ dosahuje triangulačního bodu 187,71 pařížských sáhů. Vrch zaujímá na ploše 7,4785 hektaru dvě oddělená území částečně v katastrálním území obce Přišimasy (Klepec I) a větším dílem v katastru obce Tismice – Limuzy (Klepec II). Pro zachování bizarních kamenů, které zde tvoří denudační zbytky větrající porfyrické říčanské žuly středočeského plutonu byl Klepec dne 29. listopadu 1977 vyhlášen Chráněným přírodním výtvorem, roku 2000 přejmenován na Přírodní památku. O Klepci se činí zmínka v historickém románu Čeňka Tondera „Před úsvitem”. Povídka je situována do prvních dnů roku 1741, kdy sedláci a rychtáři na zdejším panství již nechtěli snášet utlačování od… číst dále
Na Klepci prý roste divotvorná bylina zvaná „rosička”. Objeví se snad jen jednou ročně v pravé poledne. Na listech má pět kapek a kdo se jimi natře, prodlouží si věk.
|
Přihlášení |
