Škvorec

Škvorec se připomíná v písemných pramenech poprvé k r. 1279. Zakladatelem a zřejmě i stavebníkem škvoreckého hradu (castrum), který je výslovně doložen až k r. 1404, byl pravděpodobně na konci sedmdesátých let 13. století významný dvorský a zemský úřadní Domaslav, královnin stolník (1262) královnin číšník (1263 – 1269, 1279) a nejvyšší komorník (1267 až 1278). Ze stavební činnosti tohoto vlivného šlechtice se na škvorecké ostrožně dodnes dochovala jen hluboká hradní studna, vytesaná do žulové skály poblíž původního raně gotického paláce, který stával v místech dnešní školy. Erb Domaslava ze Škvorce (tři svislé pruhy), s nímž se ve středních Čechách už nesetkáváme, dokazuje, že škvorecký hrad přešel zřejmě brzy do vlastnictví jiného šlechtického rodu. Jeho jméno ani jména dalších majitelů Škvorce až do poloviny 14. století však dnes neznáme. V druhé polovině 14. století vlastnili škvorecký hrad pražští Olbramovicové. Z nich Olbram Menhartův (zemřel kolem r. 1388) prezentoval už v r. 1354 faráře ke kostelu na Horkách, které patřily ve 14. století ke Škvorci. V souvislosti se Škvorcem se Olbram Menhartův – od r. 1356 rychtář na Novém Městě pražském a v l. 1373 – 1380 purkrabí na Vyšehradě – uvádí pouze ve vizitačním protokolu pražského arcijáhna Pavla z Janovic a k r. 1380 jako Olbram na Škvorci (in Skworzecz) a v jedné listině z r. 1385 jako Olbram Menhartův ze Škvorce (de Skworecz). Společnými majiteli škvoreckého hradu byli pak Olbramovi synové Olbram, Pavel a Václav, z nichž vynikl ve veřejném životě především Olbram ze Škvorce. Od r. 1377 studoval na právnické fakultě pražské univerzity, v r. 1379 dosáhl hodnosti pražského a vyšehradského kanovníka, v l. 1389 – 1396 byl proboštem u sv. Apolináře na Novém Městě pražském a současně zastával také od r. 1389 významný úřad kancléře králova bratra Jana Zhořeleckého. Životní kariéru završil Olbram…  číst dále