Zlenice

Název dostal hrad totiž podle zaniklé osady Zlenice, která ležela na druhém břehu Sázavy, kde se pak v r. 1415 uvádí poplužní dvůr. Podle hradu se psal až v r. 1351 Jan ze Zlenic, jenž tehdy zasedal na zemském soudu. Téhož roku dal svůj hrad do zástavy za půjčku bratrům Štěpánovi a Ješkovi z Tetína. Zdejší úsek Posázaví patřil na počátku druhé poloviny 14. století k majetku pánů z Dubé; také hrad Zlenice jim připadl, ale nejsou známy bližší okolnosti ani doba, jak a kdy se tak stalo. Nejznámější z tohoto rodu, Ondřej IV. z Dubé a na Zlenicích, zastával v l. 1343—1394 úřad nejvyššího sudí v Čechách a proslul také jako autor Výkladu na právo země České. V r. 1377 se staly Zlenice královským manstvím, proto po smrti Ondřejově († asi 1412) připadly jako léno králi. Získali je Boček starší z Poděbrad a Půta z Častolovic. Roku 1415 prodal Půta zlenický hrad s příslušenstvím Kunešovi z Konojed, který koupil rovněž právo Bočkovo. V Kunešově rodu zůstalo panství až do r. 1444, kdy je jeho dcera Běta dala do zástavy dvěma věřitelům, Zdeňku Kostkovi z Postupic a Kunešovi Rozkošovi z Dubé. Mezi oběma zástavními držiteli vznikl o Zlenice dlouhý spor, až se po Kostkově smrti ujal správy statků jeho strýc Zdeněk Kostka z Postupic, který si r. 1453 na panovníkovi vyprosil odúmrť na Zlenicích po rodu z Kozojed. Už v příštím roce prodal hrad Mikešovi z Postupic, který jej však nedržel dlouho; r. 1456 prodal celé panství bratrům Burianovi, Zdeňkovi a Mikulášovi Trčkům z Lípy. Od nich koupil Zlenice v r. 1463 Zdeněk Kostka z Postupic. Z manského závazku byl hrad Zlenice propuštěn v r. 1465 výměnou za Kostkův hrad Myšlín. Při této příležitosti se však už Zlenice uvádějí jako zbořené a opuštěné. Patrně byl hrad zničen při nějakém obléhání; bližší okolnosti jeho zániku však známy nejsou. Pusté Zlenice byly potom součástí Kostkova panství Komorní Hrádek. V r. 1648 byly od Hrádku odděleny k statku Mrači a s ním v r. 1725 koupeny ke Konopišti. Ze zlenického hradu zůstala dnes jenom zřícenina, která se podle dominantního zbytku věže obecně nazývá Hláska. Přístupová cesta k hradu vedla od opyše přes předhradí k jádru hradu, které bylo od další plochy ostrožny odděleno širokým příkopem. Předhradí dělil od opyše val, za nímž byl příkop. Na předhradí se vstupovalo patrně věžovitou branou, jižní část předhradí vyplňovala budova o dvou prostorách. Jádro hradu mělo půdorys nepravidelného pětiúhelníku, obráceného k předhradí stranou, k ostatní časti ostrohu kýlovitě vypnutou stěnou nad šíjovým příkopem. Z předhradí byl přistup do vnitřního hradu přes široký příkop vylámaný ve skále, patrně po pevném mostě s padací částí. Most končil u brány čtvercového půdorysu, která měla příložku pro padací část mostu. Nad průjezdem, v němž jsou po stranách sedátka, bylo patrně další podlaží. Někdejší hradba, jež vycházela od brány na obě strany, je částečně zachována nad příkopem. Jiná část hradební zdi je částečně patrná na severu a východě. Nejvýznamnějším objektem vnitřního okrsku hradního jádra je velká věž obdélníkového až lichoběžníkového půdorysu, dochovaná dnes do výše asi 14 m v severovýchodní zdi; jihozápadní část je již téměř celá zřícená. V dochované části jsou patrná čtyři podlaží se zbytky oken. Stavební vývoj zlenického hradu není dosud jednoznačně vysvětlen. Odborníci se zatím neshodují ani v určení hradního typu: podle D. Menclové patří Zlenice k typu s plášťovou zdí a zaoblenými rohy, uprostřed hradního areálu s mohutnou věžovitou stavbou a s obytným traktem podél okružní zdi. Podle staršího názoru A. Sedláčka, s nímž se ztotožňuje i poslední terénní průzkum T. Durdíka a P. Chotěbora, se hradní věž omezovala jenom na část dnes zachovanou, ostatní prostor považovaný D. Menclovou za věž byl dvorkem. Podle toho by bylo třeba představovat si hradní jádro jako sevřenou blokovou dispozici se čtverhrannou věží v čele. Hrad Zlenice je právě pro tuto dispozici důležitým článkem ve vývoji hradních staveb v Čechách. Proto je zřícenina chráněnou památkou I. kategorie..