zvonice

Tuto domněnku vyvrátil stavebně historický průzkum, z něhož vyplývá, že patro se zvonovými okny (jejichž existence je s funkcí tvrze neslučitelná) plynule navazuje na přízemí, naopak sklep je vložen dodatečně. Také sokl kolem přízemí by v případě tvrze byl velmi neobvyklý. Jednalo se tedy od počátku o zvonici na neobvykle rozměrném obdélném půdorysu, který nasvědčuje o záměru na zavěšení několika poměrně velkých zvonů. Portál na východní straně poměrně vysoko nad terénem napovídá, že sloužil jako přístup na spalný můstek, vedoucí do hypoteticky předpokládané staré fary mezi zvonicí a kostelem. Pozdně gotická podoba zvonice nevydržela příliš dlouho. Pravděpodobně po roce 1556 došlo k výrazné renesanční úpravě, která zahrnula výstavbu atiky završené piniovými šiškami (tím zřejmě i změnu tvaru zastřešení) a sgrafitovou omítku. Právě její analogie s tehdy vytvořenou omítkou nedalekého zámku v Přerově nad Labem vede k datování do počátku sedmého desetiletí 16. století (snad 1562–69). Funkci zvonice plnila stavba jen do požáru, který zničil většinu vsi roku 1677. Vzhledem k hospodářskému rozvratu po třicetileté válce i k tomu, že tehdy nebyly Vyšehořovice sídlem farnosti, nebyla stavba obnovena a zůstala v troskách. Její chátrání se bohužel nezastavilo až dodnes..