kostel sv. Jiří

Jiří, který v sobě jako učebnice architektury slučuje stavební slohy ze všech dob. Historiky je zdejší památka hodnocena jako „jeden z nejpozoruhodnějších fortifikačních areálů vesnických kostelů v Čechách“. Nejstarší část kostela sv. Jiří – románská rotunda z první čtvrtiny 12. století – bývala často kladena historiky do století 10. Pro svoji výšku byla také považována za zbytek hradní kaple nebo bašty. Při přestavbě kostela pražskými měšťany Olbramovici ve 2. polovině 14. století musela být rotundě ubourána apsida, na jejím místě byla přistavěna obdélná gotická loď, do níž vede zachovalý profilovaný portál. Nízký gotický presbytář je zakončen polygonálně, přičemž je zvenčí upevněn opěráky. Za husitských válek byl po roce 1421 z fary vypovězen poslední katolický farář a při obléhání sirotčích oddílů byl v květnu 1434 pobořen kostel, jemuž musela být při opravě sesazena vysoká střecha. Další přístavba následovala v polovině 16. století za vlády Smiřických. Roku 1557 byla k lodi napojena renesanční předsíň. Ve válce třicetileté utrpěl kostel vážné škody. Až ve 30. letech 18. století jej před úplným zřícením zachránila vévodkyně Marie Terezie Savojská z Liechtensteinu. Důkladně opravila celý kostel a roku 1734 při něm obnovila faru. V té době se stal sv. Jiří na Hradešíně poutním místem, které připomínají sporé zprávy a stará křížová cesta, po níž chodily průvody kapliček. V roce 1897 bylo nutné rozebrat celou vstupní bránu a kapličkou sv. Jiří ve zdi. Na jejím místě nechal v roce 1910 kníže Jan z Liechtensteinu zřídit staronovou kazatelnu. Její části pochází z trosek staré kazatelny v Horkách. V kostele je pohřben zakladatel rodu Škvoreckých z Klinštejna, Jan Čeněk †1469..