
Ves Mnichovice byla založena r. 1134 benediktinskými mnichy sázavského kláštera a odtud pochází její jméno. Od r. 1420 měla status trhového městečka, pozdějšího městyse a r. 2000 se stala městem. Městu zdálky dominuje barokní stavba kostela Narození Panny Marie z poloviny 18. století.
Mnichovice jsou dopravně výborně dostupné. Leží v těsné blízkosti dálnice D1, z níž je třeba sjíždět na exitu Říčany. Prochází jimi také silnice II/508 ze Struhařova do Mirošovic.
Mnichovice mají železniční zastávku na frekventované trati 221 Praha-Benešov s častým spojením. Od zastávky vede k Zittovu mlýnu k severu žlutá značka doprovázená naučnou stezkou Krásné vyhlídky.
Po jeho smrti připadl mlýn jeho synu Matějovi a ten ho 23. března 1720 prodal Matěji Janovskému, který koupil i dolní mlýn tzv. Podmnichovický. V r. 1772 koupil mlýn Josef Ševl a v r. 1845 patřil Karlu Davidovi, který ho 3. listopadu 1873 prodal Václavu Zittovi z Ládví. Zitta pocházel z rodu původem ze severní Itálie, který se usadil v Čechách. V majetku Zittových potomků je mlýn dodnes. Původně byl mlýn poháněn vodou z výše položeného rybníka Koloděje, ten se však při povodni 1. července 1735 protrhl a již nebyl obnoven. Pro mlýn byl proto vybudován rybník vlastní, na mapách označovaný jako Zittův. Zittův mlýn je vzácným dokladem lidové architektury a historie mlynářského řemesla. Je to roubený, částečně omítnutý objekt, který se skládá z obytné a hospodářské části. Přestože je doložen již r. 1600, nikdy nevyhořel a dochoval se v původní středověké podobě. Jen původně došková střecha byla vyměněna nejprve za šindel a r. 1939 za eternit. V r. 1930 došlo ještě k výměně vodního kola. Mlýn byl v provozu až do 4. prosince 1942. Nyní slouží rodině jako obytný objekt a vzhledem k mimořádné zachovalosti stavby i jejího vybavení majitelé pracují na rekonstrukci, aby mlýn, který byl r. 1996 prohlášen za kulturní památku, mohl sloužit jako muzejní expozice.