Na kostelíku - Lhota

V místech retranslační věže dominující Klánovickému lesu, stávala v nadmořské výšce 297 metrů středověká farní osada zvaná Lhota s kostelem sv. Václava. Dnes byste vesnici hledali marně. Jediné co po ní zbylo, je poloha „na kostelíku“, svědčící o existenci kostela. Často užívaný název vsi ukazuje na skutečnost, že byla Lhota založena na lesní půdě, kde byli její osadníci do jisté míry či „lhůty” osvobozeni na přesně smluvený počet let od určitých poplatků a břemen za vykácení lesa a vzdělání půdy. O těchto lidech se říkalo, že „jsou na lhotě“.1) Staří pamětníci před stoletím pravili, že byl v lese na místě vesnice vidět mechem zarostlý práh kostela.2) Dokonce i několik roubených studní pamatovali. Pozice někdejšího kostela byla zjištěna teprve roku 1973 při stavbě vodojemu při televizní retranslační věži (postavena v letech 1960–61). Při kopání základů se podařila odkrýt část část gotického základového zdiva z let 1377–79. Zdivo bylo objeveno v zarostlém nápadně visutém pahorku a kameny byly zděny na vápennou maltu. Nedaleko zbytků kamenné zdi byly později odkryty dva až tři zničené kostrové hroby.3) Nejstarší zmínka o vesnici pochází ze 14. století, kdy byla Lhota zapsána do registru papežských desátků v knihách pražské konzistoře jako farní místo v brandýském děkanátu. Když papež Kliment VI. svolil 2.3.1352, aby Karel IV. vybíral po tři léta papežský desátek ze všech důchodních obročí v zemi, vymínil králi, ať si ponechá 2/3 vybraných poplatků na úhradu škod, které utrpěl v bojích ve službách církve proti Ludvíku Bavorovi. V květnu roku 1352 měl být desátek vybrán i ze Lhoty, ale nebyl, protože byla tato vesnice chudá, nemajetná a z té příčiny nemohla výběrčímu uhradit povinný desátek.4) V té době vesnici dominoval dřevěný kostel sv. Václava, který i s vesnicí patřil Pešlinu (Petru) Bohuslavovi z pražského měšťanského rodu Olbramoviců. Pešlin v roce 1358…  číst dále