Stará Dubá

Nejlepší přístup je po kolejích nebo podél vody k věži Odrance (cca 200 metrů), a od ní vede nahoru stezka. Od trampské chatky pak doleva do svahu (tam už není stezka). Zříceniny jsou po celé délce kopce..

Severní širokou plošinu snad zpevněnou velkou válcovou věží a valy přetínal na jihu příkop, za nímž se rozkládal vlastní hrad. Tato zadní část hradu měla dispozici pravidelného obdélníka se dvěma paláci na jižním konci, z nichž větší východní byl spojen s válcovou věží. Téměř proti věži na západní straně se rozkládal přední palác a zcela uprostřed nad příkopem byla vstupní brána. Tento soubor staveb byl obehnán hradbou a na ní navazovala parkánová zeď, která obepínala celý hrad v širokém oblouku kolem..

Poprvé se podle hradu psal Ondřej, který se připomíná v roce 1283. Roku 1350 byla na Dubé jedním z jeho potomků Ondřejem postavena kaple sv. Klimenta. Po jeho smrti dostal Dubou v roce 1367 jeden z jeho synů Václav. Václav byl spojencem krále Václava IV. v boji s panskou jednotou. Se svými ozbrojenci se aktivně zúčastnil domácí války roku 1399 a patřil mezi známé lapky. Zajatí a oloupení protivníci byli vězněni na hradě Dubá. Když se Václav IV. vrátil ze zajetí do Čech, boje na Benešovsku většinou ustaly. Dosavadní Václavův spojenec Jan Zůl z Ostředka, v loupení pokračoval a zmocnil se hradu Dubá. Přítrž jeho nekalé činnosti učinila až zemská hotovost v roce 1404. Po smrti Václava roku 1416 se majitelé hradu často střídali. V polovině 15. století vlastnil hrad Kuneš Rozkoš z Dubé. Hrad byl dobyt a rozbořen vojsky Jiříka z Poděbrad v roce 1467. Roku 1525 a 1554 se uvádí hrad Dubá jako pustý. Poslední zpráva je z roku 1648, kdy se Stará Dubá připomíná jako zřícenina. Dnes zbývají z Dubé jen trosky, ale i z nich je patrné, že šlo o rozsáhlejší hradní komplex. Vlastní hrad byl tvořen hradním palácem, kaplí sv. Klimenta a několika menšími oběkty. Areál byl chráněn valem a příkopem. Další součástí hradního obranného systému byly mohutné zdi, které byly ještě zesíleny čtvercovými věžemi. Dnes jsou většinou pobořeny, ale vstupní brána ještě stojí..

Jejich předkem byl Matouš (syn Beneše z Dubé), který se připomíná v l. 1218–1227. Poprvé se podle Dubé psal r. 1283 Ondřej, jenž držel ještě druhý hrad, Kavčí Horu u Leštna (nyní Líšno). Jeden z jeho potomků téhož jména vystavěl kolem r. 1350 na hradě Dubé kapli sv. Klimenta. Při dělení Onřejových statků mezi jeho tři syny dostal Dubou r. 1367 Vaněk. Po něm držel hrad syn Václav (Vaněk), který se připomíná v zápasech krále Václava IV. s panskou jednotou jako králův přívrženec. Se svými zbrojnoši se aktivně zúčastnil domácí války r. 1399 a patřil mezi známé lapky. Zajatí a oloupení protivníci byli tehdy vězněni na Dubé. Drobná válka s příslušníky panské jednoty trvala ve zdejší krajině až do r. 1403, kdy se Václav IV. vrátil ze zajetí do Čech. Dosavadní Vaňkův stoupenec, Jan Zul z Ostředka, který v plenění pokračoval, se tehdy zmocnil hradu Dubé a odtud stejně jako ze svého sousedního Hrádku ovládal celé okolí. Konec jeho činnosti učinila teprve r. 1404 zemská hotovost, která dobyla i hrad Dubou. Po smrti Vaňka z Dubé (naposledy se připomíná r. 1416) se majitelé zdejšího zboží častěji střídali. V polovině 15. století držel hrad s podhradím Odrancem Kuneš Rozkoš z Dubé, který vlastnil ve zdejším kraji ještě hrad Kostelec nad Sázavou (nyní Zbořený Kostelec). Po jeho smrti připadl hrad Dubá ke Komornímu Hrádku. Zpustl patrně krátce potom, snad v nové domácí válce, kterou vyvolala r. 1467 jednota zelenohorská proti králi Jiřímu z Poděbrad. Už r. 1525 se uvádí hrad Dubá jako pustý. Z vlastního hradu se dochovaly jen rozvaliny, ale i ty dávají tušit někdejší rozlohu a dispozici hradního komplexu. Přístup do hradu byl možný zřejmě jenom po výšině cestou od jihu nebo západu předhradím; na ostatních stranách to příkrý terén znemožňoval. Obdélníkové předhradí bylo uzavřeno brankou, u níž stála ochranná válcová bašta. Vlastní hradní objekty byly opevněny na jižní straně valem a příkopem, na severní a severozápadní straně mohutným příkopem vytesaným ve skále. Vpravo od vstupní brány, z níž zbylo jen vysoké rumiště, stál hradní palác obdélníkového půdorysu. Asi v polovině úzkého nádvoří se dlouho zachovaly zdi, které byly pozůstatkem hradní kaple sv. Klimenta. Zbývající část hradního areálu vyplňovaly další palácové objekty (dnes většinou v sutinách). Od horního hradu sbíhaly dolů k poříční rovince dvě mohutné hradby, zesílené věžemi čtvercového půdorysu. První hradba, která je dosud zřetelně patrná, šla podél vytesaného příkopu kolmo na vrstevnice svahu; zadní hradba směřovala nejprve k potoku vymezujícímu jihovýchodní svah hradiště, pak se lomila a sbíhala rovněž k poříční rovince, kde obě hradby spojovala třetí, souběžná s tokem Sázavy. V nevelkém prostoru zabezpečeném hradbami bylo podhradní sídliště, "městečko" Odranec. Přístup do něho střežila mohutná hranolová věž s branou v jihozápadní hradbě na úpatí hradního kopce. Obvodové zdi jsou dnes většinou pobořeny, brána však stále stojí..

Zříme opak bujné, vždy živé a plodné přírody, díváme-li se na tyto tmavě omšené přehrubé zdi, jimž hradiště pěkného pozadí a zelený pažit s vodou pěkné obruby dodávají. Hrad Dubský stával na skalnatém ostrohu, vysokém a místy srázném mezi širokým údolím Sázavy a úzkým dolem vodoteče ode vsi Dubska běžící. Příchozí od Čerčan objevují se napřed zříceniny bývalého podhradí, kteréž se nazývalo zvláštním jménem Odranec a jako městečko vysazeno bývalo. Od hradiště vybíhají hradby dvoje zesíleny jsouce čtverhranatými věžemi až k řece, kdež se k nim připojuje třetí hradba rovnoběžně s řekou běžící. Z této hradby jsou ještě velké kusy. Vnitřek hradbami ohrazený jest dílem loukou (jako u Přiběnic), dílem svahem hradiště nevelké prostory, tak že tu jen malé městečko bývalo. Sice byla snad i ulice před branou (k severozápadu podle řeky), neb tu jest prostranství rovné a dosti široké, ale pomalu se zúžující a přístup k němu mohl se snadno zabrániti, protože tu strmá hora jde až k řece. Nejznamenitějším zbytkem i podhradí i hradu jest vysoká brána věžovatá posud 8 m vysoká, stojící na samém úpatí hory a oddělená od výšiny příkopem až na horu běžícím. Nad předními vraty do končitého oblouku sklenutými spatřují se posud díry pro kladky a zavírala se ze vnitřku závorou; zadní vrata jsou sklenuta do polokruhu. V průjezdě, který býval přikryt dřevěnou podlahou, viděti jest z obou stran dvířka na hradby, které střílen nemajíce dřevěnými ochozemi opatřeny bývaly. Horní hrad byl na tu stranu k řece již od přírody opevněn, poněvadž je tu stráň tak příkrá, že tudy jen obtížně lze na horu vylézti. Na jižní straně spadají boky hradiště též strmě ke strži a na severní a severozápadní straně postarali se zakladatelé o důkladné překopání hory a viděti dosud hluboký ve skále vytesaný příkop, jenž byl hlavní pevností zadního hradu na této straně. Příjezd ke hradu, jak se zdá, byl od strany severní po výšině; také se k němu jezdívalo druhou stranou od podhradí cestou proti potůčku od Dubska tekoucímu a od břehu Sázavy běžící, až se přišlo na cestu od Dubska, ale touto přišlo se na předhradí rovněž tak, jako první cestou dotčenou. Onano první cesta vycházející ze dvora Zlenického běžela k předhradí, místu založenému asi do obdélníka a chráněnému na jedné straně sráznou strání k Sázavě a na protější příkopem. Od zadního hradu bylo odděleno již řečeným hlubokým příkopem a k severu a severozápadu byla zděná hradby, z níž zbyl jen násep. Hned za tím v západním rohu jsou známky okrouhlého stavení; jestliže to byla věž, byla velice objemná, ale mohl to býti také větrný mlýn. Za tím jsou podle sebe tři hromady kamení na způsob náspů rovných, snad z nějakého stavení. Ostatek předhradí nyní lesem porostlý jest prázdný, ale byla na něm za starých dob dřevěná stavení. Zadní hrad uzavřen jest proti předhradí hradbou od brány podhradí vzhůru vybíhající až k západnímu konci hradu; kromě toho byl zpevněn na jižní straně valem a příkopem. Kde byla brána, to lze znáti z věžiště, neb vysokého kopce rumu. Z brány přicházelo se na úzký dvorek, v pravo od příchozího bylo dlouhé stavení, jehož vnitřní zdi ještě stojí, ale venkovská zeď sesula se, jako ostatní zdi na té straně; tím zasypáváno nejen hradiště, nýbrž i boky jeho, jež jsou pokryty nesčíslným kamením a kousky malty. Zbytky zdí, které se spatřují na severovýchodní straně, pocházejí od kaple sv. Klimenta, kterouž pan Ondřej z Dubé asi r. 1350 založil a Arnošt arcibiskup za filiální kostel fary Hradištské vyhlásil. Za tím na jihovýchodním konci byl palác snad ve čtverhranu založený. Z vysoké jeho a hrubé ohrady zbyly ještě některé kusy, avšak větší část se zřítila a ze sutin vznikly vysoké náspy. Z paláce, jenž stál na jihozápadní straně a založen byl do obdélníku, zbyly jen tři vnitřní strany; venkovská zeď byvši podemleta již před dávnými časy spadla. Ozdobných kusů na Dubé není snad proto, že zříceniny nejsou vysoké. Podle pověsti nebylo na hradě studně, nýbrž voda naň vedena z pramene blíže vsi Dubska se nacházejícího. Vodovod prý jest posud pod zemí, a když jednou jistý myslivec příkop v lese kopati dal, objevil olověnou rouru, kterou k sobě vzal a z ní koule ulíval. Když zásoba došla, šel si pro druhou atak činíval dlouhá léta. Pravil (latině?), že počítá-li se vzdálenost pramene od hradu, že jistě jest pod zemí mnoho centů olova. Zakladateli hradu byli Benešovici erbu zavinuté střely. Praděd jich byl Matouš čtvrtý syn Beneše z Benešova, jenž žil v první polovici 13. století a pohřben byl v Benešovském klášteře. První z jeho potomkův, který se po Dubé psal, byl Ondřej z Dubé (1283). Týž psal se v l. 1284-1290 z Kavčí hory po sídlu svém u Léštna, l. 1297 po obou místech. Tehdá se s ním připomíná jiný Ondřej z Dubé, jenž byl purkrabí na Mostě, bezpochyby jeho syn. Jméno Ondřej stalo se u potomkův oblíbeným. Jeden Ondřej, jenž se l. 1337 připomíná, žil ještě l. 1356, ne-li l. 1359. Týž vystavěl ok. l. 1350 kapli sv. Klimenta na hradě Dubé a poněvadž hrad Dubá byl ve farnosti Hradištské, podřízena jest kaple faráři tudíž. Od papeže vymohl l. 1356 pro sebe a manželku Elišku odpuštění hříchů v hodině smrti. Snad ještě žil 1359, neb tehdá jeden Ondřej podával kněží do Hrušic a Hradiště, avšak l. 1361 byl již mrtev. Zůstali po něm synové Ondřej, Vaněk a Beneš. Ondřej byl od r. 1343 nejv. sudí a po smrti otcově spravoval sám rozsáhlé rodinné jmění, k němuž ok. l. 1360 díl vsi Čerčan přikoupil. Okolo l. 1367 došlo k rozdělení otcovského zboží. Ondřej dostal Zlenice hrad s vesnicemi a polovi Lštění, Vaněk Dubou hrad s polovicí Lštění a městečko Ondřejov s vesnicemi; Benešovi nechána krajina u Bystřice, pozdější panství Leštěnské. O Vaňkovi víme tolik, že se někdy jako svědek připomíná, že držel také Humpolec a že se naposled l. 1377 jako spolupatron ve Vojslavicích připomíná. Zemřel nějaký rok potom zůstaviv z manželky Frejdle (+ leta 1382) syny Vácslava a Jindřicha. Když pak tito se statky po otci zděděné dělili, dostal onen Dubou, tento Humpolec. Vaněk z Dubé byl věrným přivržencem krále Vácslava zvláště v jeho bojích s jednotou panskou. Když nepokojný soused Jan Zoul z Ostředka se proti králi pozdvihl, Vaněk jej zajal a „podal“ králi do Karlšteina. Jan byv 11. června z vězení propuštěn, slíbil králi věrným služebníkem býti a Vaňkovi ničím zlým nezdvihati za to, co mu učinil. Za nové války s jednotou panskou l. 1399 činili Vaňkovi služebníci lidem protivníkův velké škody, brali jim zboží na silnici, jímali je a vodili na Dubou. Tak činili Vaněk Šedivý, purkrabě na Dubé, Jindřich komorník a Hrubek podkoní. Zboží vzaté prodáváno v Praze. Do služeb najati ovšem také lidé, kteří prováděli obyčejnou loupež. Také Jan Zoul byl ve spolku s Vaňkem a jednou mu prý z kořisti 100 kop vyčetl. Když byl král Vácslav l. 1402 od Zikmunda bratra svého zajat a Pražská města bez odporu se podala Zikmudovi v poslušenství, Vaněk s mnohými jinými jim poslal odpovědné listy a plenění a hubení ve zdejší krajině zase začalo. Po navrácení krále Vácslava do země(1403) nastal mír, jen Zoul pokračoval z neznámých příčin ve válce. Jan tuším zradou se zmocnil hradu Dubé a měl ve svém držení také sousední Hrádek, odkudž činil loupeže. Pro blízkost Prahy bylo toto Pražanům zvláště nepohodlné. Nařízena tedy zemská hotovost (1404) a Zoul dobyt a zajat na Hrádku. Také Dubá dobyta; možná se to stalo lidmi Vaňkovými, jenž se potom v jejím držení vyskytuje. L. 1407 zapsal se Vaněk hradem svým Dubou klášteru sv Františka v Praze, že bude mu a sestře své Anně jeptišce tudíž vydávati 3 kopy úroku. V listu l. 1416, kdež Markéta manželka jeho si najala dům v Praze, připomíná se naposled. Z jeho dětí připomíná se jedině Anežka dcera. Hrad měl děditi po Vaňkovi bratr Jindřich, ale ten byl 1416 také již mrtev, tak že nápad po Vaňkovi náležel jeho synům. Není nám známo, kdo se potom Dubé ujal; ale toliko víme, že Markéta z Rychemburka vdova po Vácslavovi část užitků z panství dostávala, protože měla na hradě Dubé a vesnicích 2000 kop gr. č. věna zapsaného. Markéta nebydlívala na hradě, nýbrž pod ním v Odranci a prodala l. 1428 své věno Perchtě Šternberské z Kravař na Konopišti. Podle toho zdá se, že Perchta i dědičného práva postoupení od dědiců nabyla. L. 1437 provolána odúmrť po Markétě totiž 2000 kop věna a vyprosil si je Jan z Jenšteina. Na odpor vstoupili Perchta jako držitelka věnná a Kuneš Rozkoš z Dubé jménem Anežky, dcery Vácslavovy. Perchta prodala l. 1440 právo své na zboží Dubské Buzkovi, Mrakšovi, Přechovi a Zdeborovi bratřím z Bezejovic, tak aby platu ročního z toho dávali Benešovi z Dubé a Hanuši z Maršovic, ale dotčení bratří l. 1443 vše své právo kromě dotčených platů převedli na Bohuše Kostku z Postupic seděním na Hrádku. Ještě zbývalo právo odúmrtní, které měli synové Jana z Jenšteina. Ti je prodali l. 1447 Bohuši Kostkovi z Postupic. Zajímavo je,že Kuneš prodal právo to na všem panství, avšak vymínil si hrad samotný s jeho prostranstvím, městečko Odranec ale jen ve hradbách i s tou hradbou a se všemi cestami, které od starodávna ke hradu bývaly. Patrně hradu potřeboval ke svým válečným podnikům. Avšak smrtí Kunšovou také právo jeho pominulo, k němuž se již nikdo nepřipovídal. Od těch dob patřila Dubá panství Hrádeckému. Co bylo příčinou, že i hrad i podhradí zpustly, není nám známo; obyčejně se to vysvětluje válkami, které byly r. 1467. L. 1525 a 1554 slove Dubá již pustým zámkem a potom od lidu pojmenováván Starou Dubou. V popisu panství Mrackého l. 1648 jest zmínka „o lesu nad Starou Dubou v Hořalce.“.