
Hradiště je od západu chráněno systémem dvou valů a dvou příkopů orientovaných přibližně ve směru sever-jih . Vnější val má délku přibližně 160 metrů, má tvar mírného oblouku, který se na koncích více zakřivuje. Vnější příkop je méně výrazný na severu, výraznější je v jižní části, kde rozdíl mezi dnem příkopu a korunou valu dosahuje cca 4 metry. Z vnitřní strany je val cca 1,5 metrů vysoký. Vzdálenost mezi vnitřním a vnějším valem je cca 10 metrů. Vnitřní val je o cca 40 metrů kratší, je však mohutnější a rovněž dochovaný příkop je hlubší. Přerušení valů přibližně uprostřed jejich délky napovídá, že zde pravděpodobně byly souosé brány v obou valech. Valy jsou tvořeny směsí hlíny a kamení, pravděpodobně nebyly zpevněny zídkou.
Na ostatních stranách spadá terén prudce do údolí a proto nebyly pravděpodobně tak výrazně opevněny. Obvodové valy se v těchto částech nedochovaly, konfigurace terénu včetně terénních stupňů – pravděpodobně příkopů zaplněných materiálem rozvalených valů – však vedou k domněnce, že i v této části určité lehčí opevnění bylo. Celá plocha hradiště – přibližně 3 hektary – je dnes porostlá vzrostlým lesem.
J.L.Píč jej považoval za slovanské, což vyvrátily výzkumy J. Kudrnáče v šedesátých letech 20. století. Stopy po požáru naznačují způsob zániku hradiště, o době zániku a jeho důvodu však nic nevíme..