dvě linie valů
© Milan Caha 10/2007
Hradiště je od západu chráněno systémem dvou valů a dvou příkopů orientovaných přibližně ve směru sever-jih . Vnější val má délku přibližně 160 metrů, má tvar mírného oblouku, který se na koncích více zakřivuje. Vnější příkop je méně výrazný na severu, výraznější je v jižní části, kde rozdíl mezi dnem příkopu a korunou valu dosahuje cca 4 metry. Z vnitřní strany je val cca 1,5 metrů vysoký. Vzdálenost mezi vnitřním a vnějším valem je cca 10 metrů. Vnitřní val je o cca 40 metrů kratší, je však mohutnější a rovněž dochovaný příkop je hlubší. Přerušení valů přibližně uprostřed jejich délky napovídá, že zde pravděpodobně byly souosé brány v obou valech. Valy jsou tvořeny směsí hlíny a kamení, pravděpodobně nebyly zpevněny zídkou.
Na ostatních stranách spadá terén prudce do údolí a proto nebyly pravděpodobně tak výrazně opevněny. Obvodové valy se v těchto částech nedochovaly, konfigurace terénu včetně terénních stupňů – pravděpodobně příkopů zaplněných materiálem rozvalených valů – však vedou k domněnce, že i v této části určité lehčí opevnění bylo. Celá plocha hradiště – přibližně 3 hektary – je dnes porostlá vzrostlým lesem.
Hradiště zaujímá výraznou ostrožnu nad ohybem říčky Výmoly severně od obce. Tuto lokalitu popsal na konci 19. století J.V.Vocel. ...J.L.Píč jej považoval za slovanské, což vyvrátily výzkumy J. Kudrnáče v šedesátých letech 20. století. Stopy po požáru naznačují způsob zániku hradiště, o době zániku a jeho důvodu však nic nevíme..
