kostel sv. Martina

Martina byl výstavná obdélná orientovaná stavba s čtvercovým presbyteriem na pomezí románského a gotického slohu datovaná do 80. let 13. století. Střecha byla nejspíš stanová, jak dokládá v plné výši dochovaný východní štít s dvěma okénky a otvorem ve tvaru kříže vytesaným v kamenné desce zasazené pod vrcholem štítu. Pod horní římsou zdí je dochován ještě románský obloučkový vlys který poněkud netypicky nepředstupuje před líc zdi ale je do ní naopak zapuštěn. Plochostropá loď se hrotitým triumfálním obloukem otvírala do presbyteria zaklenutého křížovou klenbu bez žeber. Od východu jej osvětlovalo hrotité okénko zakončené trojlistem zasazené do hrotitého záklenku s vně široce rozevřenými špaletami zdobeného neumělým motivem stylizovaného vinného listu. V severní stěně presbyteria byl objeven zazděný výklenek, pravděpodobně původní sanktuárium. Další výklenek skrývala i východní stěna. Další okénko bylo i v jižní stěně presbyteria

Do doby po polovině 14. století je datováno tesané profilované sanktuárium s tympanonem a bočními fiálami. Ve druhé polovině 14. století byla k jižní stěně lodi přistavěna hranolová věž ve druhém patře sedlovým portálkem spojená s krovem kostela. Podle dochovaných dolních částí gotických oken v jejím horním patře nebyla ve své původní podobě o moc nižší než je dnes. Nelze ovšem vyloučit, že věž byla postavena až současně se stavbou nedaleké tvrze na počátku 15. století. Na přelomu gotiky a renesance bylo zvětšeno okno v jižní stěně presbyteria a osazeno novým ostěním ve tvaru hrotitého oblouku. Pod oknem vznikl výklenek a sedile. Při stavbě barokního kostela byla větší část starší stavby zbořena, dochováno zůstalo zdivo presbyteria s východním štítem krovu a výběhy navazujících zdí lodi. Hranolová věž byla pojata do barokní novostavby.

Martina, jehož finální podobu datuje literatura do 80. let 13. století. Podle listiny nalezené roku 1769 by roku 1329 kostel znovu vysvěcen, pravděpodobně jako důsledek nějakých stavebních úprav. Sanktuárium v severní stěně presbyteria dokládá další stavení zásahy i v době po polovině 14. století. V té době je kostel často zmiňován jako farní, je tedy pravděpodobné, že stavbu hranolové věže s potřebnými zvony lze hypoteticky datovat do tohoto období. Další přestavbu dokládá architektonický rozbor na přelomu gotiky a renesance. S poklesem významu Vyšehořovic v 16. a 17. století nejsou ani zprávy o nějaké další stavební činnosti na kostele. Roku 1665 přestal být na celé jedno století kostelem farním. Tím se stal až roku 1761, část původního kostela však byla tehdy zbořena a v letech 1769-70 byl postaven jižně od něj nový barokní kostel stejného zasvěcení.