Ostrov u Záp

Založena byla na rovinatém terénu a byla chráněna třemi rybníky. Nejstarším objektem je valeně zaklenutý sklep ze 14. století stojící v jižní části. Záhy na to byl vystavěn na opačné straně palác, z něhož se však dochovalo jen torzo. Nejlépe dochovaná je pozdně gotická bašta neobvyklého okrouhlého tvaru. Pozůstatky hradeb nebo příkopů se naopak nedochovaly. Prvním známým držitelem tvrze byl roku 1403 Vít Frovín. Na přelomu 15. a 16. století získali tvrz Hrzanové a připojili ji k jenštejnskému panství. Poté se zde střídali různí majitelé až do roku 1609, kdy tvrz odkoupil císař Rudolf II. a připojil ji k brandýskému panství. Tvrz tak ztratila svoji obytnou funkci a začala být nadále využívána převážně pro hospodářské účely. V 19. století byla větší část tvrze pobořena a dvůr rozparcelován..

století ji však vlastnili někteří pražští měšťané: před r. 1369 Johlin Steklic, počátkem 15. století Vít Frovin, jmenovaný k r. 1403, od r. 1406 Václav Babák z Horek, ve 30. letech Martin z Cách zvaný i Martin Fanach, r. 1447 Zdeslav z Ostrova a potom Václav Drušmíd z Vesce, r. 1451 už označovaný „někdy měšťan Starého Města pražskéhoů. Většinou užívali i přídomku „z Ostrova“. Zdejší tvrz se připomíná poprvé r. 1398, kdy Kristina, vdova po staroměstském měšťanu Ulovi Payerovi, věnovala k oltáři v staroměstském kostele sv. Mikuláše mj. plat, který měla na tvrzi a ostatním zboží v Ostrově u Záp. R. 1404 koupil kněz Jindřich Fallnawer k založení nadace pro Týnský chrám plat na téže tvrzi. Tvrz byla vystavěna patrně v druhé polovině 14. století a v druhé polovině 15. století u ní zřízena protáhlá půlkruhová bašta k ochraně vstupní branky i obraně celé jižní a východní strany. Krátce nato byla přestavěna i jednopatrová obytná budova. Před r. 1486 získali Ostrov Hrzánové z Harasova a v 16. století Vojtěch Kačka z Kačína, po němž jej zdědila jeho vnučka Lidmila Horská z Lacemburku. Od ní jej koupil císařský truksas Fridrich Ostrovec z Kralovic, který jej r. 1600 prodal hejtmanu brandýského panství Kašparovi z Milštejna, jenž na něm pojistil věno své manželce Marii Magdaléně. Vdova po jeho smrti statek dokoupila, ale r. 1610 prodala Ostrov Rudolfovi II., který jej připojil k brandýskému panství. Tvrz je uváděna ve všech zemskodeskových vkladech od r. 1583. Ještě brandýský urbář z r. 1651 se o ní zmiňuje: „Při témž dvoře bývala a jest tvrz v spodcích od kamene vystavěná…“, ale je už jmenována až za dvorem a snad už nebyla obývána. Nejpozději začátkem 18. století byla proměněna v sýpku. Rybník, který snad patřil k jejímu původnímu opevnění, musel být vypuštěn. R. 1715 vysvětlovala správa brandýského panství katastrální rektifikační komisi, že „jeden [rybník] ovšem, a to pod špejchary vostrovskými, aby se při týchž špejchařích zdi nekazily a k zboření nepřišly, pustý zanechati se musel..“. Část zdiva při čp. 12 byla zbořena v l. 1893 – 1894, ale při čp. 11 jsou dosud zachovány zbytky bývalé ostrovské tvrze, totiž gotická obdélníková budova s opěrnými pilíři a malými okny, půlkruhová bašta o průměru 8,2 m s úzkou gotickou střílnou a u vchodu do chléva pak část gotického profilovaného portálu.