Toušeň

Skleněné vily (1873). Protože hrad nestál na žádném návrší, jeho hlavní obrannou složkou byla pravděpodobně voda ve formě širšího příkopu, napojeného na řeku Labe. Jak vyplývá z provedeného archeologického výzkumu místa, hrad prošel nejméně dvěma stavebními fázemi – ze starší fáze (zástavba před r. 1300) pochází fragment zdiva a cisterna na vodu. K mladší stavební fázi náleží základové zdivo vnitřních staveb a zděná obvodová hradba nepravidelného, pravděpodobně kruhového tvaru. V jádru (cca 30 m) stály stavby neznámé podoby včetně cisterny na vodu..

R. 1338 zde strávil noc i Karel IV., tehdy ještě jako mladý kralevic. Je možné, že na hrádku pobýval častěji, neboť měl zálibu v lovu ve zdejších lesích. Jako zástavní zboží byla později Toušeň v držení pánů z Michalovic, a poté pražských měšťanů. Roku 1370 je hrádek poprvé přímo zmiňován, když jej koupil od Mikuláše Jenteše moravský markrabě Jan Jindřich. Roku 1415 byl opět v držení pánů z Michalovic, v době husitských válek byl r. 1421 dobyt Pražany. Po husitských válkách držel Toušeň do r. 1468 Jindřich Kruhlata, poslední Michalovec po meči. Po jeho smrti připadl hrádek králi Jiřímu z Poděbrad, který jej dal synům a těmi byl prodán Oldřichu Bradáčovi, majiteli Chvatěrub. R. 1488 byl v majetku jeho syna Jiřího. Na začátku 16. století získala zdejší statek kutnohorská měštka Kateřina Jandová, která jej prodala r. 1518 Janovi Paškovi z Vratu (1470–1533). Ten starý hrádek významně přestavěl a Toušeň v jeho majetku utěšeně vzkvétala. Po jeho smrti koupil Toušeň Adam Lev z Rožmitálu, který zdejší panství i s hrádkem prodal r. 1536 Konrádovi Krajířovi z Krajku na Mladé Boleslavi. Krajířům z Krajku byl po potlačení stavovského odboje r. 1547 zkonfiskován majetek, který byl připojen k sousednímu komornímu statku Brandýs nad Labem. Hrádek poté pomalu chátral, r. 1556 je uváděný jako "starý zámek". Roku 1563 byl poškozen požárem, který postihl celé město. Poté byl opraven, ale počátkem 17. století byl definitivně opuštěn a nebyl již nadále obýván. Za třicetileté války byla zřícenina hrádku rozebírána švédským vojskem na stavbu opevnění u Staré Boleslavi. Poslední zbytky hradu zmizely v 2. polovině 19. století při parkové úpravě okolí. R. 1977 byl proveden archeologický výzkum místa (archeolog Jaroslav Špaček), který v první řadě ověřil lokalizaci hrádku a v druhé upřesnil dobu jeho založení. Nálezy byly uloženy v Městském muzeu v Čelákovicích (keramika, část bohatě profilovaného pískovcového gotického ostění okna, hlavice renesančního sloupu)..