© Milan Caha 05/2008
Židé působili ve Slaném už ve středověku. Magdeburské právo, podle kterého se královské město Slaný řídilo, nedovoloval židům se ve městě usadit, nesměli ve městě přenocovat, za vstup a povolení obchodovat museli platit zvláštní poplatek. Povolení usadit se ve Slaném dostali Židé až v roce 1850. V únoru 1861 zde vznikl první židovský náboženský spolek. Počet židovských obyvatel narůstal – v roce 1877 ve Slaném žilo 370 lidí hlásících se k židovské víře. Jako první modlitebna sloužil sál v jednom z městských hostinců. V roce 1865 se zdejší židovská obec rozhodla postavit synagogu. Nová budova se skládala ze dvou častí: modlitebny a obytné časti, kde bydlel rabín. V r. 1939 žilo ve Slaném 170 Židů. Za druhé světové války nacisté většinu obyvatel židovského původu odvlekli a zavraždili v koncentračních táborech. Po válce sloužila jako skladiště a zčásti i k obytným účelům. Na počátku sedmdesátých let zde byl umístněn archiv, který zde sídlí od roku 1974 dodnes.
