Pozdně goticko-renesanční budova, přestavěna za Jiřího Bořity z Martinic, snad v 80. letech 16. století. Za Jaroslava Bořity z Martinic povýšena na děkanství. V poschodí se zachoval vzácný táflovaný strop, malovaný temperou, z počátku 17. století.
Rozsáhlá kamenná budova stojí na obdélníkové parcele jižně od kostela, ohrazena je kamennou zdí. Dobové prameny z počátku 17. století ji líčily takto: „Jest děkanství velký dům nedávno z kamene nově vystavěný, pod střechou cihlami přikrytou, v němž netoliko světnic a pokojův i také drahně komor, jedna velká světnice, síň, láznička, špižírna, kuchyně, sklep čistotný a maštal pro koně i pro krávy ; vše místa prostranná jsou a pohodlná. Též v něm jest škola velká, kde se pacholata, děti z města a z vesnic, k tomu panství náležitých poddaných učívati mají a při též škole jedna malá komůrka, kdež kantor v noci své odpočinut, a tam lehati má. A z předu téhož domu jest veliký plac neb kuř zdmi ohrazený“. V poschodí se zachoval vzácný táflovaný strop, malovaný temperou, z počátku 17. století.
Milan Caha, 5.3. 2010
Pozdně goticko-renesanční budova stojící jižně od kostela. Starší farní budova byla přestavěna (či znovu vystavěna) pravděpodobně za Jiřího Bořity z Martinic, snad v souvislosti s přestavbou smečenského zámku v 80. letech 16. století. Roku 1601 byla již v současné výstavné podobě a byla oceněna sumou 540 kop 59 grošů. Jaroslav Bořita z Martinic ji se svolením arcibiskupa povýšil na děkanství a ustanovil zde děkana a dva kaplany. Roku 1650 byla budova opravena, další oprava proběhla roku 1750 za Františka Michala z Martinic. Kromě sídla děkanského úřadu budova v historii sloužila i jako škola a byt učitele. Dnes je budova nepřístupná, je opět opravena, zvenčí je v dobrém stavu.
Milan Caha, 5.3. 2010
( František Velc: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém, politický okres Slánský. Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha 1904).
