kaple sv. Floriána

Její půdorys tvoří kružnice a do ní je vepsán čtverec. Autorem hlavního oltářního obrazu sv. Floriána je Vilém Kandler. Stejný umělec vytvořil i obrazy v bočních kaplích, které představují sv. Benedikta a sv. Prokopa. Na střeše kaple je vztyčen benediktinský kříž..

Stavba byla prováděna pod patronací břevnovského benediktinského kláštera. Základní kámen byl posvěcen r. 1751. Smrt Kiliána Ignáce Dientzenhofera v prosinci 1751 oddálila i dostavění kaple sv. Floriána. Nedokončená kaple byla tehdy obklopena morovým hřbitovem z roku 1679. V 19. stol. byla zahájena sbírka na dostavbu kaple, a tak byla dokončena až v roce 1872. I při této dostavbě kaple bylo použito všech architektonických detailů navržených K. I. Dientzenhoferem. V této době už stála v jejím těsném sousedství budova staré školy a kaple pak sloužila ke konání bohoslužeb školní mládeže. Po pár letech přibyla i druhá školní budova a na východní straně špitál neboli chorobinec. Na začátku dvacátého století byl špitál zbořen. Kaple prošla opravou v r. 1970 a po roce 1990. Generální oprava a úprava okolí kaple do dnešní podoby proběhla počátkem 21. stol. Současné řešení okolí kaple architektů Karla Albrechta a Františka Müllera zkultivovalo tuto plochu, které současně umožnilo průchod k zámku..

Zobrazován bývá v oblečení římského důstojníka s nádobou na hašení, případně přímo hasící požár. Jeho sochy se vztyčovaly na ochranu proti požárům. Svatý Florián se podle legendy narodil v 2. pol. 3. stol. v Zieselmaueru nedaleko Vídně a stal se římským vojákem. Sloužil jako vedoucí kanceláře místodržícího v Lauriaku – dnešní Lorch v okolí dnešního Lince, které tehdy patřilo k římské provincii Noricum. Tamní místodržitel Aquilinus dal r. 304, když císař Dioklecián vydal jeden z několika protikřesťanských ediktů, zavřít a usmrtit mnoho zdejších křesťanů. Když se to Florián dozvěděl, spěchal jim na pomoc. Byl však chycen a mučen, aby se zřekl své víry. Když tak neučinil, byl bez ohledu na své zásluhy v armádě a bezúhonný život odsouzen k smrti. Dne 4. 5. roku 304 mu byl na krk přivázán mlýnský kámen a byl hozen do řeky Enže. Svatý Florián je jedním ze skupiny Čtrnácti svatých pomocníků, uctívaných společně v římskokatolické církvi. Jejich přímluva má být zvlášť nápomocna především proti nemocem. Skupina vznikla ve 14. stol. jako důsledek epidemie moru..

Ode dávna bývalal osada ta, ač s počátku byla neveliká, rozdělena mezi několik držitelův. V l. 1316-1318 připomíná se v pamětech 9 osob z Kladna pocházejících, z nichž zajisté Vrchotu, Kladna a Slavibora za zemany máme. Z potmních Kladenských známe dvě osobnosti v duchovním stavu vynikající : Bohuta (Bohuslav) byl v l. 1326-1351 kanovníkem kostela Pražského, od r. 1341 také kancléřem biskupským a od r. 1344 arcijáhnem Kouřimským; Pavel z Kladna, syn sestry Jana Biskupa, byl v l. 1330-1349 kanovníkem při témže kostele a r. 1341 arcijáhnem Žateckým. Mezi těmi, kteří drželi r. 1358-1359 podací ve Vraním, připomínají se Vilém, Žofka a Anna, sirotci po Janovi z Kladna,. rodu nám neznámého. Kladenští z Kladna , kteréž níže uvedeme, měli za erb štít v štítě, a jako klénot rohy ozdobené korouhvičkami. Rozrodili se velice. Kromě bratří Bohuty Kladenského a Miloslava kteří seděli r. 1366 na Slatině, připomínají se té doby tři bratři Podiva (r. 1353-1388), Zdeněk (r. 1353 až 1388) a Lukáš (r. 1353-1367). První z nich byl arcijáhnem kraje Bechynského, druhý seděl r. 1367 na Mikovicích, připomíná se v rozličných jednáních soukromých, a byl již r. 1394 mrtev, zůstaviv vdovu Markétu. Lukáš učinil r. 1367 nějaké dobrodiní kostelu Kladenskému. Zdeněk zůstavil po sobě tři syny Jana (r. 1379-1412), Jindřicha (r. 1386-1400) a Vácslava (r. 1406 † r. 1423). Jan učinil r. 1405 nějaké dobrodiní kostelu Kladenskému, s bratrem svým Vácslavem zapsal r. 1406 úrok kostelu Přelickému na záduší strýce svého Lukáše a koupil r. 1412 Kyšice s Braškovem. Jindřich seděl r. 1394 na Svárově a roku 1400 na Radonicích. Vácslav byl před r. 1392 písařem menších desk zemských. Kromě těchto připomínají se bratří Pavel (r. 1379-1406) a Mikuláš , kteří snad byli syny Lukášovými, neboť i Pavlův syn, který se stal r. 1400 farářem v Slatině, nazýval se Lukášem. Pavel obdařil r. 1406 s Žofkou manželkou svou kostel Kladenský. Kdežto od těchto pocházejí pozdější Kladenští na Kladně sídlící, založil Vlašek z Kladna (r. 1389-1415, r. 1399 v Třebíze, purkrabě na rozličných hradech) pošlosť Kladenských, která držela hrad Střekov a jiná zboží a k mnohem větší platnosti přišla, než druhá pošlosť držící Kladno. Při té rozvětvenosti rodu Kladenského není divu, že byly v Kladně tři tvrze, z nichž dvě zůstaly až do 16.století v držení Kladenských. K tvrzi n.Vlaškově, kterýž sloužil králi a od něho rozličná zboží dostával, snad se vztahuje starodávná pameť, že král Vácslav zámek Kladenský zastavil napřed Purkartovi Strnadovi z Janovic ( † r. 1397) a později ji daroval Martinovi z Malešova. Tento řečený vlastně Kladný z Těchlovic koupil Malešov asi r. 1411. Vývod Kladenských právě v ty doby jest ještě obtížnější nežli v době staré. Roku 1408 připomíná se Bohuta z Kladna, jenž koupil r. 1410 Lukov. K r. 1423 připomínají se jako patronové kostela Kladenského Kunata, Vácslav, Podiva, Lukáš a Machna, vdova po Vaňkovi. Kunatovi zapsal císař Zikmund vsi Tuhaň a Žeřevice, on také připomíná se mezi obhájci hradu Karlšteina a připomíná se do r. 1427. Lukáš obdržel od téhož panovníka zápisem mlýn a louku nad potokem Loděnickým. Jeho snad synem byl Beneš z Kladna, kterému král Zikmund zapsal Žeřevice a Přílepy. Vácslav k r. 1423 jmenovaný držel v Kladně tvrz a dvůr poplužný, řečený Vácslavkův, čásť vsi, lesy některé, hlas podací a díl vsi Třebichovic a Svrčovic. Statek ten zdědila dcera jeho Kateřina. Možno, že jej držel nějaký čas i Valkouň z Adlaru, jenž se (r. 1454) na pečeti své píše „z Kladna“. Král Jiří daroval zboží to, po smrti Kateřiny odumřelé, roku 1464 Jindřichovi z Kolovrat a z Buštěvsi. K Buštěhradu držena čásť tato dosti dlouho. Teprve v l. 1530-1540 prodal Jetřich Bezdružický z Kolovrat tvrz, dvůr a ves Kladno, v Třebichovicích plat bez panství, v Motyčíně dvůr kmecí Volfovi Bořitovi z Martinic. Od té doby patřila tato čásť s 5 osedlými k panství Smečanskému a připomíná se také v urbáři ok. R. 1600 sepsaném. Co se pak s dílem tímto dálo a kde tvrz tato stála, nemohli jsme zvěděti. Všechny ostatní části Kladna s dvěma tvrzemi, též zápisy na duchovní zboží učiněné Kunatovi Lukáši a Beneši, převedl na sebe Přech před r. 1453. Týž se připomíná již od roku 1438 v rozličných jednáních soukromých až do r. 1458, ale žil snad déle. Roku 1474 byl již mrtev a držel všechna zboží po něm Zdeněk, syn jeho. Ten se připomíná poprvé r. 1474 a účasten byl za doby krále Vladislava mnohých jednání veřejných a soukromých. Roku 1544 vložil si ve dsky všechno zboží své, kteréž obsahovalo v Kladně dvě tvrze, dva dvory poplužné a ves, pusté tvrze v Řebči, Dobrých hořejších i dolejších, v Dokzích, Tachlovicích, Nučicích a drahně vesnic. Skorem všechna tato zboží odkázal posledním pořízením r. 1542 v úterý před obrácením sv. Pavla zdělaným ujci svému Oldřichovi Žďárskému a dětem jeho Janovi, Stanislavovi, Jiříkovi a Zdeňkovi.Zemřel prý roku 1543 s pohřben s mečem a s pečetí, jako té pošlosti poslední, v kostele Kladenském, v kůru před oltářem velkým. Sestra Zdeňkova Maruše vdala se asi r. 1480 za Jana Jiříka Žďárského ze Žďáru, jemuž r. 1481 syna, dotčeného Oldřicha, porodila. Jan Jiří i na Kladně se zdržoval, tu zemřel r. 1526 a brzo po něm Maruše následovala. Ale i Oldřich, jenž měl Kladno děditi, zemřel r. 1542 a pochován jest v kostele Kladenském v nohách otce svého. Po smrti Zdeňkově zůstali synové jeho Jan, Jiří a Zdeněk nějaký čas v nedílnosti a rozdělili se r. 1548, Zdeněk tuším dostal dvě tvrze v Kladně se dvěma dvory, pivovár v tvrzi dolejší, vsi Kladno, Motyčín, Cvrčovice, Kročihlav, Újezdec pod Kladnem, Únhošt, v Žehrovicích panství a Hřebeč. Jiří obdržel Dobrou obojí s několika vesnicemi a Jan konečně zboží Tachlovské. Jak se zdá, nežil Zdeněk dlouho, a nacházíme díl jeho za nedlouho v držení Jiříkově. Ten jsa ve zprávách rytířských zkušený, v mládí svém při císaři Karlovi a králi Ferdinandovi chvalitebně se choval, pak proti Turkům do Uher táhl a tam u velikém nebezpečenství byl, když z Budína okolo něho koule lítaly a padaly (r. 1542). Roku 1543 zase táhl do Uher, roku 1547 stál při králi Ferdinandovi a vedl hotovosť kraje Slanského. Roku 1554 od krále a od stavův zvolen byl za nejv. Berníka, r. 1564 byl hejtmanem kraje Slanského. Roku 1565 pro mrtvé tělo císaře Ferdinanda do Vídně jezdil a je na marách pdo zlatohlavem v truhle k každému noclehu a potom k vozu s hrabaty, pány a rytířstvem odnášeti pomáhal, až na hrad Pražský odvezeno bylo. Roku 1565 vypravoval na jízdy s králem Maximilianem synovce svého Albína, „pacholka mladého a velmi silného“, poněvadž sám již ve zbroji pro nedostatek zdraví svého při králi jezditi nemohl. Zemžel r. 1574 jako královský rada a pohřben v kostele Kladenském. Ku prosbě jeho vysazena ves Kladno r. 1561 za měsstečko, obdařena jarmarky s trhem téhodním a znakem městským. Nemaje Jiřík přirozených dědicův mužského pohlaví odkázal statek svůj bratru Janovi s tím vyhrazením, aby přešel po smrti jeho na syna Ctibora. Měl sice Jan čtyři syny (Albína, Gotharta Floryána, Ctibora jinak Tyburcí a Petra Voka), ale jak se zdá, Ctibora si Jan nejvíce oblíbil. Albín byv bezpochyby před tím spokojen neodpíral tomuto ustanovení, když Jan otec jeho r. 1578 zemřel, ale Gothart a Petr mu místa dáti nechtěli. Pročež učiněna r. 1578 dne 2. Března smlouva taková, aby Ctibor každému 7000 kop míš. A kromě toho za spravedlnosť ke statkům n. Zdeňka Kladenského onomu 8000, tomuto 9000 kop míš. dal a vyplnil; ale při tom si ještě nápady na statku jeho vymínili. Ctibor byv u některých pánův za pachole, přítomen byl potom korunováním krále Maximiliana. Roku 1564 táhl do Uher proti Turkům a vrátiv se byl při dvoře arciknížete Ferdinanda. Po druhé zase táhl do Uher a jezdil r. 1567 s týmž arciknížetem do Tyrolska a r. 1572 do Uher na korunování krále Rudolfa. V následujících letech potřebován byl při rozličných poselstvích, zejména do Polska. Byl cís. Radou, hejtmanem Malostranským (r. 1598) a pak (r. 1612-1613) purkrabí Karlšteinským. Jsa milovníkem dějin, jako mnozí jeho vrstevníci, dal sepsati velikou pamětní knihu o rodu Žďárských, která na zámku Kladenském až do vymření této pošlosti chována. S manželkou svou Sibyllou Hradištskou z Hořovic učinil r. 1602 pěkné nadání na učitele a založil r. 1610 za městem domeček Lazaret, aby tu včas morové rány lidé z čeládky jeho nemocní ošetřováni býti mohli. Roku 1613 změněno jest to nadání tak, aby tu tři chudé osoby opatření svého docházely. Starav se pečlivě o poddané své, zemřel r. 1615 dne 6. Dubna a pohřben v kostele Kladenském. Vedlé něho pochována manželka, která ho po třech letech smrtí následovala. Po Ctiborovi následoval v držení Kladna syn jeho Jan Jiřík, jenž byl v mládí svém pacholetem při císařském dvoře v Praze a r. 1599 znamenité cesty vykonal po zemích západních. Ženat byl s Alžbětou Volfomínou Berkovnou z Dubé, jíž r. 1616 na Lukově a Kamenici věnoval. Po bitvě bělohorské sice byl také obviněn z účastenství ve vzpouře minulé, ale uživ přímluvy znamenitých osob, sproštěn jest obžaloby. Zdraví jsa nečáckého, zemřel nedlouho před r. 1626 bezdětek. Dědicem jeho stal se Floryán Jetřich, syn Gothartův, jenž držel dosud Tachlovice, Hostivice, Červený Újezdec, Jeneč, Svárov a Velkou Kvic. Týž byl ženat s Eliškou Korunkou z Martinic a tak spřízněn s prvními katolickými rody v Čechách. Povýšen jest do stavu hrabského a založil kapli Loretánskou v Hájku a kapličku při Lazaretu. Kladenským udělil svobody roku 1630 a k utvrzení jich ve víře katolické povolal sem r. 1648 jezovity. Zemřel r.1653 dne 7. května. Syn jeho František Adam neževi se nikdy oddal se rozjímání pobožnému a založil klášteřík v Hájku. Zemřel roku 1670 dne 5. dubna na zámku Kladenském. Posledním svým pořízením ustanovil dědicem statků svých Kladna a ostatních statků přivtělených jednoho ze strýců svých rodu Žďárského, kteří v letech mladých v Sasích zůstávali, pokud by za schopného byl uznán od pánův z Martinic a do cvičení v náboženství katolickém do měst Pražských vyzdvižen byl. Po celých 16 let vlekla se tato věc. Žádný ze Žďárských tehdejších, kteří posud v Sasích žijí, nechtěl se odříci víry pod obojí. S dovolením císařským a podlé smlouvy r. 1686 s pány z Martinic jako poručníky učiněné uvázaly se ve všechny statky Žďárské sestry zemřelého Polyxena Lidmila ze Šternberka, Marie Maximiliana ovdovělá Hyzrlova, Johanka Eusebie Karettova, Terezie Eleonora Ugartova a Anna Kateřina z Magni (r. 1687), vyplativše přátelům Žďárským 53.000 fl. Roku 1688 dne 3. prosince zdělány mezi nimi cedule dílčí a ustanoveno pět dílů stejných, totiž ( v tom pořádku, jak se setry nahoře jmenují) Dobrá s vesnicemi, Kladno s vesnicemi, Tachlovice s vesnicemi, Červený Újezdec a Kyšice s vesnicemi a konečně Litovice a Jeneč s vesnicemi. Marie Maximiliana byla již tehda po druhé vdovou, byvši provdána napřed za Jindřicha Viléma Slavatu, a po druhé za Kryštofa Hyzrli. Žila na Kladně a mnohou památku po sobě v zdejším kostele zanechala. Podlé posledního pořízení jejího, roku 1690 zdělaného, dědila Kladno Anna Ludovika Hyzrlova, rozená z Lamberka, manželka syna jejího, tehda již mrtvého, Karel Benedikt a Františka Antonie, syn a dcera dcery její, provdané za Kašpara Bedřicha, hrab. z Lamberka. Poněvadž bylo obtížno hospodařiti společně a statek také děliti nechtěli, prodali Kladno r.1701 Anně Marii kněžně Toskánské, roz.kněžně Saské, z Engru a Vestfálska. Ta potvrdila roku 1703 výsady Kladenské a prodala Kladno roku 1705 klášteru Břevnovskému, v jehož držení až do zrušení poddanství zůstávalo. Jak již svrchu řečeno, udělán z tvrze dolejší pivovár. Tvrz hořejší v 16. století přeměněna v zámek, jenž stával za nynějším zámkem k západu. O tom svědčí základní zdi, na něž se přichází, jakož i sklepy. To jest jisto, že kdo Slanskou branou do Kladna vjížděl, hned před branou zámeckou se octl, neboť za farním kostelem k půlnoci viděti dosavad v zahrádce domu pod č. 56, průjezd zazděný, který k zámku vedl. V té bráně býval byt vrátného a nad ní dva pokoje s třemi komorami pro služebníky panské; v pravo stávala vinopalna, v levo kovárna s nějakým stavením. Dále k západu býval dvůr poplužný a za ním nacházels se hluboký příkop, jímž zámek na všech stranách obehnán byl. Byl dobře kamením vyzděn a tak upraven, že se vodou napustiti mohl. Přes tento příkop spouštěl se zdvihnutý most. Zámek byl z kamene vystavěn a šindelem pokryt a obsahoval tolik místností, jako oybčejně v těch a takových zámcích bývalo. Z toho všeho nezůstalo nic, než bývalá vinopalna. Neboť r. 1686 byl již zámek na stavení chatrný, a když jej klášter Břevnovský koupil, hrubě opustlý. Tu založil r. 1740 opat Benno nynější zámek. Slovutný Kilian Diezenhofer postavil jej na místě bývalé zahrádky před starým zámekm, který byl dokonce rozmetán..