Bratronice - kaple ve Žlábku
© Simona Kidlesová, 7/2017
Bratronice jsou starobylá ves doložená od r. 1227, která má dnes asi 750 obyvatel. Leží mimo železniční síť na silnici II/201 spojující Unhošť a Zbečno. Prochází jí zelená turistická značka od lánské obory, která pokračuje do lesů východním směrem a údolím potoka Žlábek sestoupí do údolí Loděnice neboli Kačáku v místě zvaném Roučmída, kde končí na červené značce. Na mnoha mapách je používáno chybné označení Roučmídův mlýn, ačkoli žádný takový majitel mlýna neexistoval. Ve skutečnosti název vznikl z německého Rohrschmiede, protože v místě za třicetileté války býval hamr, v němž se kovaly dělové hlavně. Mlýn na místě hamru je doložen až od r. 1795.
V údolí Žlábek při zelené značce se nachází i mariánská kaplička nad pramenem, jemuž řada pověstí přisuzovala zázračnou moc. Údolím Žlábek probíhá hranice katastrálních území Bratronice a Malé Kyšice. Pramen se nachází ve stráni na bratronické straně.
Pramen v údolí zvaném Žlábek byl znám již od středověku. Jeho údajně léčivá voda je opředena řadou pověstí o uzdravení očních neduhů. ...Ta nejznámější pověst, která vysvětluje i vznik kapličky nad studánkou, se vztahuje k těžkým letům v závěru třicetileté války. Mělo to být patrně r. 1648. Tak jako již několikrát předtím se v hustých lesích kolem potoka Loděnice, lidově zvaného Kačák, ukrývali lidé z města Unhoště před hordami Švédů a různých vojenských zběhů. Mezi těmito uprchlíky byla i Anna Pěnkavová, manželka unhošťského purkmistra Jiřího Pěnkavy, se svou desetiletou dcerkou Sabinou. Dívenka v důsledku utrpení a nemoci během ukrývání ztratila zrak. Zoufalá matka s ní bloudila lesy a hledala nějakou léčivou bylinu, která by zrak dcerce navrátila. Náhle se za ní ozval lidský hlas. Když se ohlédla, uviděla neznámého starce s dlouhým bílým vousem a dobrosrdečnou tváří. Ten jí poradil, aby vyhledala nedaleký pramen čisté vody pod kořeny starého dubu a vodou pilně vymývala dceřiny oči. Než stačila paní Anna za radu poděkovat, stařec zmizel. Pramen však skutečně našla a učinila slib, že na místě postaví kapličku, pokud se Sabinka uzdraví. Podle rady dcerce oči vymývala a ta zakrátko skutečně prohlédla. V závěru roku 1648 dlouhá válka konečně skončila vestfálským mírem a cizí vojska opustila českou zemi. Paní Pěnkavová na svůj slib nezapomněla. Hned následujícího roku 1649 si její manžel jako unhošťský purkmistr vyžádal od správy křivoklátského panství povolení, aby mohl v lesích nad pramenem vystavět kapličku. Stalo se a kaplička tam stojí dodnes. V jejím výklenku neznámý lidový umělec zpodobnil Pannu Marii s malým Ježíškem. Kaple se brzy stala cílem církevní pouti, která se konala každoročně o svatodušních svátcích. Pramen vytékal ze stráně žlábkem z pálené hlíny a tak vzniklo pojmenování místa, které se později přeneslo na celé údolí i jím protékající potůček. Studánka je to podivuhodná. Její voda si uchovává výbornou kvalitu a řada lidí si pro ni přes odlehlost pramene stále přichází. Zajímavé je i to, že voda z pramene vytéká i v době velkého sucha. Poutníci procházející údolím tu nacházejí příjemné osvěžení i místo k odpočinku. Krásné místo u kapličky si oblíbil i kladenský rodák, malíř Cyril Bouda (1901-1984). Kaple se studánkou, k níž byly po r. 1989 obnoveny svatodušní poutě, byla za dobu své existence mnohokrát opravována. Naposled prošla důkladnou obnovou v letech 1999-2000, kdy se k tomu spojily okolní obce Bratronice, Malé Kyšice a Horní Bezděkov s městem Unhošť. Naproti kapli v houšti lesa můžeme spatřit velký dřevěný kříž se sochou Krista..
|
Přihlášení |
