Mayrau - vstupní trakt
Vstupní trakt bývalého dolu Mayrau, za ním budova s těžní věží
© Jiří Bašný, 05/2008
Důl Mayrau neleží přímo v Kladně, ale na kraji nedaleké vesničky Vinařice. Do ní lze dojet ze středu Kladna přímo na sever přes Švermov, kde se odbočí mírně vlevo do Vinařic. Zde se uhne opět vlevo, vyjede z vesnice a po necelém půlkilometru ve sjezdu do údolí se areál dolu nachází po pravé straně. Splést se nelze, těžní věže ukáží cestu. Další přístup je sjet z rychlostní komunikace Praha – Slaný na Pchery, odtud je do Vinařic jen kousek. A kdo by měl chuť nechat své vozidlo doma, může použít autobus kladenské MHD linky 3 a 9, nebo vystoupit na zastávce ČD Kladno-Švermov. Do Kladna vedou jak autobusové linky, tak i koleje ČD.
Chloubou celého skanzenu jsou tři těžní stroje, dodnes v provozuschopném stavu. Nejstarší (a nejmohutnější) z nich je parní stroj z roku 1905 ze smíchovské továrny Ringhoffer a návštěvníci mají možnost jej vidět v činnosti. ...Druhý parní stroj Koepe od firmy Ruston je menší, oba dva byly v letech druhé světové války předělány na mnohem hospodárnější pohon stlačeným vzduchem, a sloužily bez poruch až do ukončení provozu v roce 1997. Třetím těžním strojem je elektrický, vyrobený v ČKD Blansko ve dvacátých letech 19. století. V další části je možné shlédnout části důlního vybavení a dopravy, zde je nejvzácnějším exponátem elektrická důlní lokomotiva Siemens z roku 1904. K dispozici jsou i prostory, kde horníci pobývali před a po fárání, jakož i přes sto metrů důlních chodeb, vybavených vším, co k uhelnému dolu patří..
Jedním z nejznámějších uhelných revírů je kladenský, ležící na severozápad až západ od hlavního města. Je také nejstarší, první uhlí se tu začalo těžit koncem osmnáctého století. ...Jak se revír vyčerpával, těžba postupně klesala (a náklady stoupaly), až na přelomu tohoto a minulého století byla činnost zastavena úplně. Poslední hřebíček do rakve byl i neočekávaný výskyt metanu a s tím spojené neštěstí, čímž se staly otevřené doly nebezpečné pro pracovníky. Naštěstí, doba je tak pokročilá, že se všechno šmahem nezlikvidovalo, ale část povrchového zařízení bylo zakonzervováno a upraveno jako skanzen. Tím dolem, na který padl výběr, je i z místních písní a historek známý důl Mayrau, zvaný „majrovka“. Jeho šachty jsou sice podle důlních regulí zasypány, na povrchu však zůstalo vše zachováno tak, jak to havíři a ostatní pracovníci opustili, a měli se sem druhý den vrátit. Jáma dolu Mayrau se začala hloubit v roce 1874, v roce 1877 došlo k odkrytí uhelné sloje o mocnosti 9 metrů. Těžilo se až do roku 1997, už v roce 1994 bylo rozhodnuto po ukončení těžby přeměnit důl na hornický skanzen..
