Kostel v Libušíně
© Jiří Špaček, 02/2016
Libušín je jako ves prvně zmiňován r. 1052, později je označován jako dvojí ves, neboť se skládal z vesnice v údolí a osady v místech bývalého hradiště. S rozvojem těžby černého uhlí v 19. století výrazně stoupal počet jeho obyvatel a tak r. 1919 byl povýšen na město. Status města sice r. 1961 ztratil, ale opět ho získal r. 2006. Libušínem procházejí silnice III. třídy, které spojují silnici II/118 u Vinařic, silnici II/236 ve Smečně a silnici II/238 u Kamenných Žehrovic. V centru města se scházejí též turisticky značené trasy, a to žlutá od Vinařické hory, zelená z Hradiště a modrá od Kladna. Město leží mimo železniční síť.
Ve 2. polovině 19. století došlo v okolí Libušína k prudkému rozvoji hornictví. ...Rostoucí těžba černého uhlí způsobila, že se počet obyvatel obce téměř zdesetinásobil a do místních škol chodilo více než 1000 dětí. V té době proto už nevyhovovalo docházení dětí do starobylého kostela sv. Jiří na téměř 2 km vzdáleném Hradišti. Místní školní rada tehdy rozhodla o vybudování kostela přímo v obci. Protože však obec tehdy nebyla samostatnou farností, plánovaný kostel mohl mít jen statut školní kaple. V lednu 1906 byly přijaty plány třeboňského architekta Mockera a v květnu 1907 bylo zadáno provedení stavby staviteli Josefu Ullmannovi z Libušína. Odborníci po jejím dokončení vysoce oceňovali především slohovou jednotu stavby a jejího interiéru. Oltář dodal Bohumil Mudroch z Prahy, z Prahy pocházejí i varhany od Josefa Hubičky. Kostelní lavice zhotovil libušínský řemeslník Jan Maštalíř. O obrazovou výzdobu se postarali místní učitel Adolf Kolář a tehdejší student uměleckoprůmyslové školy Adla Schön. Okna malovaná podle předloh významného malíře Adolfa Liebschera dodal Josef Kryšpín z Prahy. Velký novogotický kostel byl 5. listopadu 1908 vysvěcen pražským arcibiskupem a zasvěcen sv. Prokopu, jednomu z patronů horníků. Je to neorientovaný jednolodní chrám s věží 32 m vysokou a s presbytářem s malou věžičkou. Má plochý strop, 11 oken z katedrálního skla a 5 oken s obrazy sv. Václava, sv. Prokopa, sv. Jiří, sv. Josefa a sv. Anny s Pannou Marií podle návrhu akad. malíře Adolfa Liebschera. Vnitřní zařízení je rovněž v novogotickém stylu a tvoří tak se stavbou vzácnou slohovou jednotu. V parčíku vedle kostela stojí sloup s barokní sochou sv. Jana Nepomuckého z r. 1735. Po vysvěcení se kostel sv. Prokopa v Libušíně stal farním, zatímco kostel sv. Jiří na Hradišti zůstal jen kostelem poutním a hřbitovním. Postavení farního kostela ztratil libušínský kostel koncem r. 2008. Od té doby je kostelem filiálním ve farnosti u kostela sv. Václava v Kladně-Rozdělově a konají se v něm pravidelné nedělní bohoslužby. Osud kostela však nebyl příliš šťastný. V r. 1942 zabavili Němci zvony, které na kostelní věž dodal r. 1908 Arnošt Diepolt z Prahy. Když r. 1949 zabavil komunistický stát církvi veškerý majetek s tím, že se o něj bude starat sám, jakákoli péče o kostel skončila. V r. 1989 se proto již rozpadala střecha i s krovem a propadly se části stropu. V důsledku důlní činnosti navíc popraskaly stěny i podlaha. Zkázu dovršili vandalové, kteří rozbili všechna okna včetně těch malovaných. Po změně poměrů byla r. 1991 zahájena obnova kostela, která trvala 10 let. Díky štědrosti dárců byla v letech 1996-2001 obnovena také všechna okna do původní podoby. Poprvé od 2. světové války kostel získal opět také zvony; v r. 1999 byl do věže zavěšen zvon Libuše a r. 2005 zvon zasvěcený Nejsvětějšímu Srdci Páně.
