Templ

Jeho umístění tak naznačuje, že stavba byla založena až v době, kdy už byla dokončena parcelace města, tedy až po přenesení města z Podolce na vrch zvaný Hrobie v roce 1334. Místo, kde palác stojí, bylo prakticky jediným místem, kde mohla mimo stávající zástavbu měšťanských domů sevřenou na úzké ostrožně, nějaká nová stavba vzniknout. Své jméno dostal palác podle ničím nepodložené pověsti, podle které byl postaven pro templářský řád, jehož členy měl do Mladé Boleslavi přivést ze svých cest po Evropě Jan z Michalovic, jeden z předních českých velmožů v době vlády krále Václava II. Domněnku o templářském původu paláce snad podnítil kříž ve znaku pravděpodobně skutečného stavebníka Templu, vytesaný v portálu vstupní síně a na několika dalších architektonických prvcích v interiérech paláce. Ve starší literatuře se objevuje názor, že palác vznikl na základech či přestavbou kaple zasvěcené sv. Vojtěchovi, která zanikla v husitských válkách. Polohu této kaple, která nebyla dosud spolehlivě zjištěna, však rozhodně nelze ztotožňovat s místem, kde byl zbudován palác Templ. Neodpovídají tomu ani výsledky archeologického průzkumu, který byl prováděn přímo v objektu Templu ani písemné zmínky upozorňující na význam kaple, která zcela jistě nemohla být situována ve strmém svahu a navíc mimo hrazení města. Osobou, která dala podnět k vybudování nebo snad přestavbě staršího objektu na místě paláce, byl Jan Císař z Hliníka. Do Mladé Boleslavi přišel asi roku 1484 spolu se Ctiborem Tovačovským z Cimburka, který se právě v tomto roce ujal poručenské správy nad boleslavským panstvím na místě svého nezletilého synovce Adama. V roce 1487 zřídil Ctibor Tovačovský pro správu boleslavského, michalovického a bezdězského panství hejtmanský úřad a prvním hejtmanem byl v letech 1488 až 1493(5?) právě Jan Císař z Hliníka. Dům, který si zde nechal někdy mezi lety 1488 až 1502 postavit, se od okolní městské zástavby lišil nejen svou polohou mimo parcely, ale i svou stavební podobou, která ho jednoznačně řadila mezi šlechtické palácové stavby. Již v této době byla patrně součástí domu také fortna, kterou vedl průchod dolů k Jizeře. I když byl dům ve vlastnictví příslušníka šlechty a nikoliv měšťana, nebyl zcela vyjmut z městských povinností. Od 15. století a zvlášť v 16. století se ve městech objevuje řada domů, jejichž vlastníci patřili k panskému či rytířskému stavu. Pro řadu šlechticů bylo městské prostředí s možností využívání zdejších práv a výhod velice lákavé, mnozí šlechtici se do městských domů uchylovali ve stáří, jiní zde provozovali peněžní obchody. Tito lidé sice sami nespadali pod městské právo a soudy, jako majitelé domů ve městě však byli vázáni povinností odvádět z nich pravidelné platy, stejně jako měšťané. Do měst, která byla zároveň i sídlem vrchnosti pak přirozeně přicházeli ti šlechtici, kteří měli nějaký vztah k majiteli panství a byli k němu vázáni službou. Podobně i v Mladé Boleslavi byla usazena řada šlechtických rodin. Domy, které jim zde náležely pak stály většinou na Novém Městě v blízkosti Karmele a nového bratrského sboru. Jak dlouho byl palác v majetku Císařů z Hliníka není známo. Kolem roku 1550 nacházíme Templ ve vlastnictví dalšího příslušníka drobné šlechty, Jana Zilvara z Pilníkova. Zilvarové patrně palác drželi delší dobu – právě po nich mu zůstalo označení „Zilvarovský“, kterého bylo užíváno ještě ve druhé polovině 17. století, i když palác mezitím vystřídal několik dalších vlastníků. V roce 1568 držel Templ mistr lékařského umění Martin Kostelecký. Právě v tomto roce byl dům osvobozen od veškerých platů a to pod podmínkou, že bude i nadále zachován a udržován průchod k Jizeře. V roce 1573 prodal Kostelecký Templ za 300 míšeňských kop krejčímu Kostrbovi, ten ho však ještě téhož roku postoupil za stejnou cenu Martě z Veselice, manželce Adama Krajíře z Krajku, tehdejšího vlastníka boleslavského panství. Od Marty z Veselice získal palác někdy před rokem 1579 boleslavský hejtman Václav Rodovský z Hustiřan. V roce 1610 palác opět změnil majitele. Tentokrát byl kupcem císařský mundšenk - čili číšník - Vilém starší Popel z Lobkovic a prodávajícím Kateřina Rodovská ze Skalky. Prodej domu byl zapsán do městských knih a byla zde učiněna podmínka, že „v častopsaném domě žádných skladů na újmu a škodu živností městských činíno, ani živností městských vedeno a dopouštěno nebude, daně pak, berně, šos a jiné poplatky všelijaké, bez zadržování časně z něho odvozovány. I také kdyžby koliv zase týž dům k prodaji přišel, tehdy člověku městskému a jinému žádnému prodán býti že má.“ Tento poslední dodatek byl následně pozměněn tak aby Vilém z Lobkovic mohl palác prodat, postoupit nebo odkázat komukoliv ze stavu panského nebo rytířského, s tím, že při dalším prodeji by přišel do rukou městského člověka. Vilém palác zapsal své sestře Markétě, vdově po Jindřichovi z Valdštejna a na Dobrovici. Markéta sem po neshodách se svým nevlastním synem Henykem z Valdštejna převezla všechny své klenoty, šaty a cínové, mosazné a měděné nádobí. V bezpečí paláce uložila také truhly s penězi a svršky, které měly připadnou její čeládce. Po její smrti v roce 1616 připadl palác jejímu švagrovi Abrahamovi z Gersdorfu a Malšvic, který ho ještě téhož roku prodal Andreovi Graniciovi. Už o dva roky později palác opět změnil majitele. Novým držitelem se stal mistr lékařského umění Martin Gebler. Po bělohorských událostech odešel Gebler do emigrace a palác byl v roce 1628 prodán jako konfiskát rytíři Matyáši Arnoldynu z Klarštejna. Klarštejnové Templ drželi až do roku 1663. V následujícím období změnil palác ještě několikrát majitele. Ráz soukromého domu ztratil v roce 1886, kdy ho do své správy získal Krajský muzejní spolek, který zde v následujícím roce otevřel svou první expozici. Muzeum využívalo objekt Templu až do roku 1910. Od 20. let byl Templ upraven pro potřeby církve československé husitské. V poválečném období Templ pozvolna chátral, což vyvrcholilo v roce 1977, kde došlo ke zřícení části paláce. Teprve poté byl opraven a začal být využíván pro kulturní účely..