
Kámen z drobnozrnného bělošedého slepence s valounky křemene, vysoký 1,8 m je od roku 1690 zvaný Zkamenělec. Byl vyobrazen a takto označen v anonymním církevním spise "Via Sancta" z roku 1690. Původně se nacházel přímo před kostelem, asi o 30 metrů jižněji než dnes. Farář František Klinkáček dal roku 1777 nad Zkamenělcem zhotoviti šindelovou stříšku a nápis ve 3 jazycích – česky, německy a latinsky – hlásající že "Falešně přísahající člověk zde v kámen obrácen jest“ Na nynější místo v rohu hřbitovní zdi byl přemístěn v roce 1856. Názory na původnost kamene, jeho umístění i účel jsou rozporné. Z. Wirth ve svém historickém soupisu památek Čech nevylučuje, že Zkamenělec býval náhrobním kamenem. Tuto teorii podporuje zápis faráře Kubišty v pamětní knize farní: "Jest známo, že když v dřívějších stoletích nějaký člověk soudně byl usvědčen, že křivě přísahal, jeho mrtvola po jeho smrti nebyla pohřbena… číst dále
O kameni se traduje řada pověstí. Podle jedné z nich bratr zaklel bratra, se kterým byl znesvářený, do kamene. Po čase, pod tíhou výčitek, ho chtěl pohřbít, ale to mu kněz nechtěl na hřbitově dovolit. Proto kámen opřel alespoň ke hřbitovní zdi. Další pověst praví, že zkamenělým nešťastníkem byl pasák ovcí, který hnal stádo kolem kostela, kde se právě zpívaly pašije a naschvál práskal bičem. Za toto rouhání byl krutě potrestán.
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.