Stradonice

Kekulové se v druhé polovině 15. století rozdělili na čtyři větve: pravonínskou, orelskou, soběchlebskou a stradonickou. Stradoničtí Kekulové v 16. století svůj majetek dále rozmnožili a přestavěli gotickou tvrz v renesančním slohu. Ta je poprvé uváděna v r. 1505 za Oldřicha Kekuleho, byla však bezpochyby mnohem starší, snad z konce 13. či ze 14. století. Pro účast na stavovském povstání z let 1618–1620 byly Stradonice Kekulům konfiskovány a v r. 1622 je získal Alexander Regnieus von Bleyleben. Od něho koupil ves v r. 1630 Bohuchval Valkoun z Adlaru na Štáfě, jenž ji připojil ke zlonickému panství. Za třicetileté války byla stradonická tvrz silně poškozena, přestala sloužit jako šlechtické sídlo a byla proměněna na hospodářskou budovu. V r. 1707 vyhořela a nebyla již obnovena. Zachoval se z ní jen pískovcový renesanční znak Kekulů ze Stradonic, který byl zasazen nad vjezd bývalého hospodářského dvora, vystavěného v 18. století stranou od obce; ten byl po 2. světové válce hospodářstvím státního statku. V první polovině 19. století byl v rybníku mezi Pálčí a Stradonicemi nalezen pískovcový znak Václava Kekuleho ze Stradonic († 1610) a zazděn nad dveře dřívějšího šafářova obydlí ve statku; dnes je však zničen. Místo, kde stradonická tvrz stála, není známo. Soudí se, že to mohlo být buď v areálu dnešního hospodářského dvora z 18. století, stavěného do uzavřeného obdélníku, nebo jižně od něho. Přímé doklady či pozůstatky neexistují..