vodní nádrž Štěchovice

Hráz o délce 124 m a výšce 22,5 m vytvořila přehradní jezero o délce 7,4 km a celkové rozloze 114 ha. Štěchovické peřeje, od 18. století nazývané Svatojánské proudy, bývaly nejvážnější překážkou vorové plavby a z vltavského toku tak činily jednocestnou vodní cestu. Snahy o zmírnění plavebních úskalí v tomto místě se měnily v závislosti na technických možnostech doby. Prvním počinem bylo odstřelení nebezpečných skalních bloků již v 17. století. Použitá řešení však výrazně nesnižovala krajinný půvab Svatojánských proudů, jejichž obliba stále rostla. V 70. letech 19. století zde tok řeky sledoval Bedřich Smetana, který tomuto úseku věnoval nejdramatičtější úsek své symfonické básně Vltava. V r. 1889 zde čerstvě vzniklý Klub českých turistů vyznačil svou vůbec první turistickou trasu. Úzké přehradní jezero je po obou březích lemováno vysokými skalnatými břehy, z nichž většina spadá přímo do vodní hladiny, Žádný z břehů tak nelze projít přímo podél vody. Přehradní nádrž se svým okolím patří mezi nejbizarnější a nejatraktivnější krajiny v blízkosti hlavního města. Vzhledem k obtížné přístupnosti a chladným vodám při kolísající hladině nedošlo v oblasti k rozvoji chatové výstavby do podoby obřích chatových měst jako v údolí Berounky nebo Sázavy. Významná část chat pochází z prvorepublikové výstavby. Nejnavštěvovanější turistickou trasou je levobřežní naučná stezka Svatojánské proudy mezi Třebenicemi a Štěchovicemi, která prochází i obnovenou osadou Ztracená naděje, krátce zvanou Ztracenka. Studené spodní vody v nádrži neumožňují vznik dostatečné masy planktonu a pro zdejší rybí osádku jsou charakteristické nízké váhové přírůstky. Proměnlivá hladina rovněž nepřispívá k přirozenému rozmnožování. Úlovkové možnosti sportovního rybolovu zvyšuje jen nárazové vysazování pstruha duhového. Nádrž proto nepatří mezi objekty intenzivního sportovního rybolovu. Vrch Homole se širokým a plochým temenem, nacházející se v těsné blízkosti právě budovaného vodního díla nabízel natolik atraktivní podmínky pro výstavbu přečerpávací elektrárny, že stavba systému byla zahájena ještě v době války, kdy většina pracovních sil byla použita pro válečnou výrobu. Dodávkou strojního a elektrického zařízení byly pověřeny Českomoravské strojírny, Škodovy závody a Vítkovické železárny. Elektrárna byla uvedena do provozu v r. 1947. Až do r. 1976 byla nejvýkonnější přečerpávací elektrárnou v Československu a byla velmi intenzivně využívána. S uvedením do provozu přečerpávací elektrárny Dalešice kleslo její využití téměř na nulu, neboť nemohla konkurovat výkonem ani účinností. V r. 1991 byla proto odstavena k rekonstrukci. Ta spočívala ve výstavbě nové strojovny (40 m hluboká šachta na nádvoří objektu) osazené jedinou reverzní Francisovou turbínou. Akumulačním zdrojem systému je nádrž pětiúhelníkového tvaru o ploše zhruba 5 ha, hloubce 10 metrů a objemu 500 000 m³. Nádrž byla vybudována na plochém temeni kopce Homole vyhloubením v zemině a skále a přehrazením terénních nerovností. Výška betonových zdí se pohybuje v rozmezí 12–16 metrů. Dno nádrže je jílovité a zajišťuje minimální propustnost. Součástí nádrže je betonový přeliv pro havarijní případ přečerpání nádrže. Hladina nádrže navazuje na vyrovnávací komoru, která v podobě otevřeného válce o výšce 35 metrů slouží k vyrovnávání rázů, které vznikají při změně režimu. Spojení s elektrárnou zajišťuje dvojité potrubí o průměru 1,7–2 m o délce 590 metrů, zajišťující převýšení až 219,5 metrů. Podél potrubního vedení vede lanovka pro zaměstnance a je překlenuto lávkou pro chodce, která je součástí naučné stezky Svatojánské proudy..